201
Mozek jako nástroj – základní pojmy a definice
Jana Vejsadová
Lidský mozek, jeho funkce a skladba jsou předmětem zájmu už po tisíciletí. Svědčí o tom první písemné zmínky, pocházející z doby kolem r. 2500 př.n.l. Přestože nejmodernější technika v posledních letech velmi přispěla k jeho zkoumání, patří stále mezi málo probádané oblasti. Dodnes je považován za nejkomplikovanější hmotu ve vesmíru, přestože by se vešel do našich dlaní.
Představuje dokonalý systém, který má specifické elektrické i biochemické vlastnosti. Nikdy není v klidu, neustále přijímá nejrůznější impulsy ze všech částí těla a zpětně vysílá informace, jimiž řídí veškeré tělesné funkce. Vzruchy se šíří prostřednictvím nervových buněk, přenášejících nepatrné elektrické náboje. Ke své činnosti spotřebuje 20% kyslíku a 25% veškeré energie, která je tělu dodávána. Několikaminutové omezení jejich přísunu znamená pro člověka těžké postižení či smrt.
Mozek je sídlem vědomí, myšlení a uvažování. Koordinuje a reaguje na informace, které do něj přicházejí ze všech částí těla. Přímo z mozku vycházejí hlavové nervy, zatímco mícha ho spojuje se zbytkem těla. Připomíná tak elektrický kabel, který přijímá, přenáší a zpracovává vzkazy oběma směry.
NahoruVzhled a stavba
Hmotnost našeho mozku se pohybuje okolo 1,5 kg, ze 60-70 % je tvořen vodou.
Je uložen uvnitř kostí lebky. Proti úrazům a otřesům je dobře chráněn třemi obaly mozkových plen a mozkomíšním mokem, který mozek zároveň vyživuje a navíc vyplňuje vnitřní komory mozku a prostor mezi dvěma vnitřními plenami.
Mozek se dělí na 3 navzájem propojené části:
Tyto tři navzájem propojené struktury plní rozdílné úkoly.
Vyšší nervová centra zodpovědná za vědomé učení, intelekt a paměť se nacházejí ve velkém mozku. Mozkový kmen řídí základní životní pochody, např. srdeční tep nebo dýchání, zatímco další ze součástí, mozeček, má na starosti koordinaci pohybů. Jednotlivé části mozku se od sebe liší tvarem, strukturou, velikostí i barvou.
Velký mozek povrchem připomíná vlašský ořech, hluboká rýha uprostřed jej dělí na dvě polokoule – hemisféry. Jejich spolupráci zajišťuje svorové těleso (corpus callosum). Každá hemisféra se skládá ze 4 laloků, které se nazývají podle lebečních kostí, které je překrývají: čelní, spánkový, temenní a týlní. Každý lalok souvisí s jinými oblastmi mozkové činnosti.
Povrch velkého mozku pokrývá tzv. šedá mozková kůra, která řídí vyšší nervovou činnost včetně myšlení. Je složena z husté sítě neuronů a podpůrných buněk (neuroglií). Její šedá barva je způsobena velkým množstvím buněčných těl neuronů v poměru k nervovým vláknům.
Pod zevní vrstvou mozkové kůry se nachází bílá hmota, tvořená tkání nervových výběžků, které jsou obaleny tukovou hmotou gliových buněk.
V hlubokých strukturách mozku jsou v bílé hmotě umístěny ostrůvky šedé hmoty, bazální ganglia. Tyto malé útvary usnadňují řízení pohybu a naše motorické dovednosti. Nad mozkovým kmenem se uvnitř mozku nachází důležitý limbický systém, jehož součásti hrají velkou roli v procesu zapamatování a ovládání emocí.
NahoruStavební hmota
Stavební hmotou mozku je obrovské množství neuronů (nervových buněk). Jejich počet je stále otázkou zkoumání, ale podle posledních vědeckých poznatků se pohybuje kolem sta miliard. Mnohem důležitější než celkový počet neuronů je množství synapsí (nervových spojů), které jsou tyto neurony schopny mezi sebou vytvořit. Každý neuron může pomocí výběžků (dendritů a axonů) vytvořit až 10.000 nervových spojení.
Je tak propojen s množstvím jiných neuronů, s nimiž vytváří hustou komunikační síť. Některé neurony reagují přímo na podněty ze smyslových orgánů, vysílají rychlý sled nervových impulsů a prostřednictvím dalších je pomocí nervových vláken předávají k cílovým buňkám ve svalech, orgánech nebo žlázách.
Vedle neuronů je v mozku více typů buněk, např. gliové buňky či neuroglie (tmel), které transportují živiny, odnášejí zplodiny a tvoří izolaci neuronových vláken. Víc než 50% mozkové tkáně tvoří hvězdicovité astrocyty, jejichž výběžky se spojují s krevními cévami a řídí průtok živin a odpadů mezi neurony a krví.
Každý neuron se skládá z těla buňky s jádrem (řídícím centrem) uprostřed. Z těla vybíhají dva druhy výběžků. Dendrity jsou krátká rozvětvená vlákna vzhledem připomínající kořenový systém. Bude proto snadné si zapamatovat, že přivádějí nervové vzruchy do buňky. Axony (dříve neurity) jsou na pohled jednoduchá, hladká vlákna o různé délce, která předávají informaci ven z buňky jiným neuronům z jedné části mozku do druhé a jsou také nositeli informací do celého těla. Mají funkci podobnou elektrickému vedení a signály jimi putují přibližně rychlostí 400 km/hod.
Axony jsou obaleny myelinem, tukovou látkou, která je izoluje a pomáhá rychlejšímu šíření elektrického vzruchu. Na konci každého vlákna je synaptický knoflík obsahující chemické látky (neurotransmitery), které přenášejí nervové impulsy mezi synapsemi.
Synapse jsou drobné štěrbiny v místě kontaktu mezi dvěma neurony. Nervové impulsy běžící z jednoho neuronu do druhého mohou tyto štěrbiny překonat jen pomocí neurotransmiterů. Ty jsou klíčem k poznání, jak spolu neurony komunikují. Když do nervového zakončení dorazí elektrický signál, vyloučí se z váčku v synaptickém knoflíku chemický obsah do prostoru synapse. Tím se podráždí dendrity…
