dnes je 8.12.2022

Input:

Charakteristické rysy strategických procesů a principy strategického myšlení

11.1.2007, , Zdroj: Verlag Dashöfer

10.3.2
Charakteristické rysy strategických procesů a principy strategického myšlení

Ing. Halina Starzyczná, Ph.D.

Úrovně řízení

Strategické procesy se liší od procesů operativních a taktických. Strategické řízení náleží TOP managementu (resp. vlastníkovi). Jeho cílem je vytvářet dlouhodobý soulad mezi posláním firmy, jejími dlouhodobými cíli, disponibilními zdroji a prostředím. Od těchto dlouhodobých cílů se odvozuje taktické a operativní řízení, jehož cíle jsou přiřazovány jednotlivým funkčním jednotkám. Výsledky jsou vyhodnocovány ihned po dosažení či nedosažení daných cílů. K naplňování cílů jsou zpravidla využívány rutinní a standardní přístupy.

Rozhodování na úrovni operativy se opírá o omezený okruh informací. Rozhodujeme-li se např. o operativním plánu výroby, vycházíme z výrobních kapacit, stavu zásob, počtu pracovníků, technologických postupů apod. Sestavujeme-li operativní plán prodeje nějaké maloobchodní jednotky, která je součástí obchodního řetězce, vycházíme jednak z nejbližšího okolí prodejny (akčního rádia), nákupního spádu a jeho změn, jednak z kapacity prodejny, která je dána velikostí jednotky, formou prodeje, počtem pracovníků, charakterem nabídky zboží a změnami ve struktuře obchodního sortimentu.

Úrovně řízení:

SŘ - strategické řízené

TŘ - taktické řízení

OŘ - operativní řízení

Rysy strategických procesů

Strategické procesy mají řadu specifických rysů:

  • zpravidla mají delší průběh a dlouhodobé trvání jejich důsledků,

  • nepřesná je znalost vývoje faktorů, které ovlivňují strategii podniku (budoucnost neznáme, proto musíme predikovat, které situace mohou nastat, abychom mohli na ně adekvátně reagovat v případě, že nastanou),

  • opakovatelnost jevů je spíše výjimečná (praxe ukazuje na nestabilitu podnikatelského prostředí, které je ovlivněno řadou faktorů, jako jsou změny cen světově důležitých komodit a surovin, demografický vývoj, či dnes dokonce terorismus, který destabilizuje politickou situaci, a tím i ekonomickou),

  • akcelerace změn v okolí (změny se neustále zrychlují, zrychluje se životní cyklus výrobků a zboží, životní cyklus maloobchodu, vývoj informačních technologií, výpočetní a přenosové techniky, telekomunikací apod.),

  • dopady změn i nejširšího okolí na chod podniku (důsledkem rozvoje informačních technologií a logistiky je činnost podniku ovlivňována děním ve světě, celý svět jakoby se zmenšil, firmy se zapojují do různých integrací a kooperací a celosvětového reprodukčního procesu),

  • řada strategických rozhodnutí bývá protikladná, zlepšení jednoho ukazatele může zhoršit hodnotu druhého ukazatele (chceme-li např. humanizovat práci, mohou se zvýšit investiční náklady),

  • rozdíl mezi efektivností jednotlivých řešení, pokud ji posuzujeme z krátkodobého či dlouhodobého hlediska (chceme-li racionalizovat obchodní provoz elektronizací pohybu zboží, musíme vytvořit předpoklady pro návratnost dané investice s ohledem na naši strategii, u diskontních prodejen by to mohlo znamenat dočasné zvýšení cen zboží),

  • relativní necitlivost vůči dílčím, izolovaně provedeným změnám (chceme-li zavést elektronizaci pohybu zboží, musíme pořízení potřebné výpočetní techniky spojit s dalšími opatřeními v oblasti řízení, v proškolení pracovníků apod.),

  • procesy jsou ovlivněny působením četných zpětných vazeb (usilujeme o to, aby vysoký efekt přinesly i nízké náklady na strategickou změnu, např. vývoj poptávky po našich produktech není jen důsledkem technicko-výrobních činností, pokud dobře nefungují obchodní činnosti ve firmě, můžeme být i s kvalitními výrobky na trhu neúspěšní, kvalita obchodních procesů je závislá na dodacích lhůtách, úrovni služeb, lidském přístupů apod.),

  • projevující se proces zesílení nebo zeslabení (výstupy mohou být z hlediska určitého časového intervalu větší než vstupy nebo naopak, např. hodně investujeme do vzdělání pracovníků, ale efekty se dostaví až za určitou dobu).

Principy strategického myšlení

Strategické myšlení musí vyhovovat specifickým rysům strategických procesů. Zpracovat kvalitní strategii znamená pochopit principy strategického řízení. Tyto principy se vzájemně doplňují a překrývají. Uveďme si nyní nejdůležitější z nich:

  • princip variantnosti,

  • princip permanentnosti,

  • princip celosvětového systémového přístupu,

  • princip tvůrčího myšlení,

  • princip interdisciplinarity,

  • princip koncentrace zdrojů,

  • princip myšlení v čase,

  • princip vědomí práce s rizikem,

  • princip agregovaného myšlení,

  • princip etiky myšlení a další.

Princip variantnosti

Princip variantnosti je založen na tom, že nevíme, k jakým neočekávaným změnám dojde v průběhu strategického období (zpravidla 3-10 let). Navrhujeme proto více variant strategie, které vycházejí ze všech vývojových tendencí, jež by mohly pravděpodobně nastat. Je třeba, aby varianty byly kompatibilní, tzn. že podnik může v případě potřeby přejít na jinou variantu. Jestliže např. klesá poptávka, může firma tuto situaci řešit několika způsoby. Může volit cestu snížení nákladů, změnu struktury nabídky, změnu formy prodeje apod. Podnik, který nemá připravené varianty strategie, může být zaskočen a firma se dostává do ohrožení. Čím delší je strategické období, tím se totiž zvyšuje nejistota změn v okolí podniku.

Princip permanentnosti

Princip permanentnosti spočívá v tom, že práce na strategii je nikdy nekončící proces. Kontinuálně sledujeme, jak se vyvíjejí ovlivňující faktory, zda nedochází k odchylkám. V opačném případě je

Nahrávám...
Nahrávám...