Druhy maloobchodníků

10.7.3

Druhy maloobchodníků

Ing. Halina Starzyczná, Ph.D.

Maloobchod má rozmanitou strukturu, která se neustále vyvíjí a mění. Existuje několik přístupů ke klasifikaci maloobchodu. Klasifikace dnešních maloobchodníků není jednoduchá, i když v rámci globalizujícího se trhu dochází k jejich určitému sjednocení. Známý marketingový odborník P. Kotler člení maloobchodníky do 3 skupin, a to na maloobchod v prodejnách, maloobchod bez prodejen a maloobchodní organizace.

 NahoruMaloobchod v prodejnách

Na trhu působí několik druhů maloobchodních jednotek, jež se liší sortimentem, který nabízejí, jeho šířkou a hloubkou, tzn. svou specializací. Tyto prodejny mají různé dispoziční řešení i organizaci provozu a také strategii a prodejní politiku. Mezi sebou se liší podstatnými znaky, které je zařazují do určitého druhu, resp. typu. Přehled hlavních druhů maloobchodníků vidíme v následující tabulce.

Podstatné znaky maloobchodních jednotek nazýváme strukturálními a instrumentálními znaky.

 NahoruStrukturální znaky

Strukturální znaky jsou znaky relativně fixní. V krátkém časovém horizontu jsou neměnné. Řadíme mezi ně:

• základní vymezení sortimentu (šířka a hloubka),

• systém zpracování trhu (forma prodeje),

• umístění jednotky,

• velikost jednotky.

Instrumentální znaky považujeme za znaky variabilní, což znamená, že jsou to znaky v krátkém časovém horizontu snadněji proměnlivé. Patří mezi ně:

• cenová politika,

• kvalita nabízeného zboží,

• soubor služeb.

Maloobchod v prodejnách

Zařazení maloobchodní jednotky do konkrétního druhu může být ve světě, v jednotlivých regionech mírně odlišné. Např. u velikostního znaku najdeme některé diference mezi evropskými či americkými jednotkami. Příkladně u supermarketů se můžeme setkat s rozdílnými názory na jejich zařazení i v rámci Evropy nebo i ve srovnání s USA. Proto je třeba vycházet z obecných převažujících znaků při určení druhu maloobchodní jednotky.

Charakteristika hlavních typů maloobchodních jednotek

 NahoruSpecializované prodejny

Prodejny prodávají široký a hluboký sortiment za určitou sortimentní skupinu či několik podskupin především nepotravinářského zboží. Cenové relace zboží jsou vyšší. Frekvence poptávky je nižší vzhledem k charakteru sortimentu. Prodej ve specializovaných prodejnách je náročnější na odbornost a vyškolení prodejního personálu a je zpravidla doprovázen i nabídkou služeb. Např. prodej kosmetických výrobků bývá spojen s poradenstvím. Prodej textilního zboží je doplňován různými úpravami zakoupeného zboží (úprava oděvů, nastříhání závěsů či záclon apod.). Prodejny jsou umísťovány v místech, kde je vysoká koncentrace poptávky, aby se zvýšila pravděpodobnost návštěv a aby měly dostatek potenciálních zákazníků. Často jsou tyto prodejny součástí nákupních center na okraji měst, aby mohly těžit z blízkosti prodejen s vyšší frekvencí poptávky (tj. z obchodní gravitace). Podíl těchto prodejen ve struktuře maloobchodní sítě má klesající tendenci.

 NahoruÚzce specializované prodejny

Sortiment prodejen je výrazně úzký, ale hluboký. Obvykle tvoří nabídku jedna sortimentní skupina, podskupina či vybrané druhy zboží za vysoké ceny, které jsou odrazem vysoké úrovně prodeje a nabízených služeb, odbornosti personálu i umístění (především) v městském centru nebo v regionálních nákupních střediscích. Výběr umístění je u těchto prodejen ještě důležitější než u prodejen specializovaných. Úzce specializované prodejny se zaměřují na prodej luxusního a značkového zboží, které potřebuje movitější klientelu.

 NahoruSmíšené prodejny

Jsou typické svým širokým, ale mělkým sortimentem. Prodávají potravinářský a nepotravinářský sortiment denní potřeby především pro venkovské obyvatelstvo. Nižší frekvence poptávky daná venkovským prostorem se odráží ve vyšších provozních nákladech a cenách. Kromě venkova jsou tyto prodejny umísťovány na úrovni menších městských částí (okrsků), aby zajistily základní stupeň obchodní vybavenosti v daném místě.

 NahoruSupereta

Jsou samoobslužné prodejny potravin, které vznikly v 50. letech. Jedná se o širokosortimentní prodejnu potravin včetně základních druhů nepotravinářského zboží denní potřeby s prodejní plochou cca 200 - 400 m². Původně se tyto prodejny objevovaly jako samostatné objekty v řidší zástavbě, v základní vybavenosti měst a obcí nebo jako oddělené maloobchodní jednotky, především v obchodních domech. Dnes se v důsledku mezidruhové konkurence supermarketů supereta umisťují na letištích, nádražích či odpočívadlech dálnic jako součást velkých čerpacích stanic apod. Jde v podstatě o supermarket menší velikosti, který tolik nevyužívá výhod provozní koncentrace. Jejich hlavní filozofií je blízkost spotřebiteli. Vzhledem k jejich velikosti a omezenosti sortimentu nesplňují požadavky na souborný nákup plného sortimentu zboží.

 NahoruSupermarkety

Jsou velkokapacitní prodejny s plným sortimentem potravin a základními druhy nepotravinářského zboží. Prodejní plocha přesahuje 400 m². Evropské supermarkety se pohybují zpravidla na hranici 800 - 1 500 m². Americké supermarkety dosahují větších rozměrů. Vznik supermarketů se datuje do období velké hospodářské krize v 30. letech 20. století. Důvodem jejich vzniku bylo hledání nákladových rezerv při prodeji zboží a snižování cen zboží, což bylo vyvoláno jeho váznoucím odbytem. Supermarkety se snaží dosahovat nižších nákladů prodeje, tzn. především provozních nákladů, realizují nižší ziskové rozpětí a velké fyzické objemy prodeje. Zboží nabízejí všeobecně za nižší ceny než průměrně tržní ceny. Samoobslužná forma prodeje je doplněna speciálním obsluhovaným úsekem. Prodejny se umisťují na všech stupních obchodní vybavenosti, a to od základní až po centrální. Jsou obvykle součástí obchodních domů v centrech měst, regionálních nákupních středisek na městských periferiích i významnějších dopravních uzlů.

 NahoruHypermarkety

Vznikly v 60. letech v USA. Oproti supermarketům dosahují vyššího rozsahu prodejních ploch a nabízejí svým zákazníkům kromě potravinářského sortimentu i širší nabídku nepotravinářského zboží s vyšší dynamikou prodeje. Hypermarkety nejsou vhodné pro menší každodenní nákupy a trpí většími výkyvy v poptávce během týdne. Jde tedy o velkou jednotku nabízející na jedné ploše potravinářské i nepotravinářské zboží denní, časté i občasné poptávky převážně formou samoobsluhy s doplňujícími odděleními služeb, jako jsou bankovní služby, občerstvení, cestovní kanceláře, pošty, lékárny apod. Obvykle jsou tyto služby zajišťovány cizími podnikateli. Spodní hranice prodejních ploch představuje cca 1 500 - 2 000 m², horní hranice pak až 15 000 m² i více v americkém pojetí. Provoz hypermarketů je založen na nahrazování živé práce prodejní plochou a technologií. Charakter práce umožňuje zaměstnávat pracovníky s nižší kvalifikací, a snižovat tak výrazně podíl mzdových nákladů, které tvoří v maloobchodě rozhodující část celkových provozních nákladů. Orientace na rychloobrátkové zboží umožňuje též agresivní cenovou politiku, která je podpořena nižšími nákupními cenami. Zpravidla nevyužívají služeb cizího velkoobchodu, ale nakupují přímo ve výrobě prostřednictvím obchodních řetězců, jejichž součástí jsou. Obchodní řetězce mají vlastní logistické zázemí, v němž se připravuje sortiment pro sítě jejich prodejen. Uplatnění nacházejí hypermarkety zejména v rámci regionálních nákupních center opatřených rozsáhlými parkovacími plochami.

 NahoruUniverzální obchodní domy

Nabízejí široký a hluboký sortiment "pod jednou střechou“. Zajišťují tak souborný nákup zboží s rozsáhlým výběrem a širokou škálou služeb. Jsou tak jedinou jednotkou, která nabízí ucelený univerzální sortiment. První obchodní dům se objevil již v roce 1826 v Paříži a patřil mezi nejprogresivnější maloobchodní jednotky. Předpokladem jejich vzniku i rozvoje (1860 - 1960) byla postupující průmyslová revoluce, která začala od poloviny 18. století, rozvoj výroby a trhu spotřebního zboží, jakožto s tím související koncentrace obyvatelstva do měst. Dnes jsou obchodní domy vytlačovány jinými maloobchodními druhy a nuceny tak opouštět svou původní prodejní strategii. Zavádějí samoobslužné formy prodeje, pořádají výprodeje, omezují některé služby v zájmu snížení nákladů, pronajímají své plochy jiným obchodníkům (shop in shop - obchod v obchodě) a rozšiřují svou činnost o zásilkový prodej. Střední a vyšší ceny jsou odrazem náročnějšího provozu a sortimentní politiky. Plocha obchodních domů se minimálně pohybuje na úrovni 5 000 m², průměrná velikost univerzálních obchodních domů pak v rozmezí 10 000 - 20 000 m². Umístění obchodních domů je zpravidla v centrech měst, i když si v současnosti hledají místa nová, např. v rámci nákupních center.

 NahoruSpecializované obchodní domy

Orientují se na nepotravinářský sortiment (především jeho část), nejčastěji na textilní či sportovní sortiment včetně doprovodných služeb. Šířka a hloubka sortimentu se odráží ve středních a vyšších cenách. Forma prodeje je kombinovaná - pultová, samoobslužná nebo volný výběr. Specializované obchodní domy mají menší prodejní plochy než obchodní domy univerzální (min. cca 1 500 m²). Sílící konkurenční podmínky si vynucují nezbytnost vstupu obchodních domů do vertikální nebo horizontální kooperace. Umístění vzhledem ke specializovanému sortimentu vyžaduje místa koncentrované koupěschopné poptávky.

 NahoruOdborné velkoprodejny (odborné trhy)

Prodávají sortiment nepotravinářského zboží účelově zaměřený na potřeby či zájmy zákazníků. Liší se od specializovaných obchodních domů tím, že nabízejí zboží zpravidla rychloobrátkové nižší cenové hladiny díky samoobslužné formě prodeje, jednoduchým řešením stavby, nižším provozním nákladům a zapojením do vertikální kooperace. Velikost prodejních ploch se zpravidla pohybuje v několika…