dnes je 27.2.2021

Input:

Jedenácté pravidlo bezchybné češtiny

20.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1101
Jedenácté pravidlo bezchybné češtiny

Mgr. Jan Táborský

Studijní cíle

V pravopisném bloku vás nečeká žádné překvapení: i dnes jej věnujeme větné interpunkci. Ve stylistické části se zmíníme o češtině ve vztahu k takzvanému genderu, tedy otázkám přirozeného rodu. Z hlediska formálních náležitostí naznačíme, že i v běžném textovém editoru lze některé věci řešit elegantněji, než je obvyklé. Lekci zakončíme malou rozvahou o korekturách.

A. Pravopis: Interpunkce: Větné čárky II

K tomu, co vás nyní čeká, není třeba nic dodávat. Bude to podobné jako v minulé lekci – a přesto úplně jiné…

Řešení cvičení č. 16

[1] Do měsíce budeme myslím vědět(,) co a jak.

[2] Obětujeme tomu jednak některé produktové řady, jednak alespoň dva starší projekty, jen musíme ještě stanovit které.

[3] Externisté se zapojí, jen když to bude nezbytně nutné.

[4] Myslím tím jak naše bývalé zaměstnance, tak i studenty z dřívějších praxí.

Zdůvodnění řešení

[1] V první větě je možné (ale nikoliv nezbytné) doplnit čárku před slova co a jak. Je totiž možné řídit se jak tím, že nejde o vedlejší větu (a čárka se tedy nepíše), tak tím, že svým smyslem a funkcí to je věta silně redukovaná, s vypuštěným, nerealizovaným slovesem (pak má čárka svou logiku). Obecně u podobných konstrukcí platí, že čím jsou rozvitější (delší), tím je vhodnější je oddělit čárkou.

[2] V této větě je nezbytné doplnit čárku před druhý výskyt slova jednak. To je součástí dvojitého spojovacího výrazu jednak–jednak, což s sebou vždy nese povinnost čárky před jeho druhou částí (podobně jako u výrazu buď–nebo aj.).

Psát čárku by nás mohlo napadnou také před slovem které (se zdůvodněním podobným jako u věty 1 tohoto cvičení). Zde jde ale o výjimku založenou na krátkosti výrazu, který by měl být čárkou oddělen (pouze jediné slovo). Čárku zde tedy nenapíšeme.

[3] V souvětí pod číslem tři se doplní čárka před částici jen, která se svým smyslem vztahuje k druhé, nikoliv první větě souvětí. Jiná situace by samozřejmě nastala při užití formulace Externisté se zapojí jen tehdy, když…

[4] Další příklad na dvojitý spojovací výraz, a to jak–tak, s povinnou čárkou před jeho druhou částí.

Místo spojovacího výrazu jednak–jednak se někdy užívá nespisovného spojení jednak–druhak. Ten do kultivovaného projevu rozhodně nepatří, nejen proto, že je tvořen nestandardně asymetricky: z různorodých slovních základů jedna a druhý (nikoliv jedna–dva nebo prvý–druhý).

V textu bychom druhé jednak neměli nahrazovat ani žádným jiným výrazem (jednak – a také aj.).

Řešení cvičení č. 17:

[1] Zaměstnanci pracující ve výrobě dostanou poukazy na dovolenou a ti z kanceláří příspěvek na kulturu.

[2] Náš generální ředitel, oceněný nedávno jako manažer roku, se rozhodl definitivně opustit firmu.

[3] Nejstarším vyznamenaným zaměstnancem je pan Pavel Prokop, slavící právě dnes šedesátiny.

[4] Všechny firemní plány rozvoje(,) představené na minulém výjezdním zasedání(,) obsahují jednu zásadní chybu.

Zdůvodnění řešení

[1] V prvním souvětí, zaměřeném na rozlišení přívlastku volného a těsného, nebude žádná čárka. Mnoho pisatelů zvažuje čárky kolem přívlastkové konstrukce pracující ve výrobě, ty by ale signalizovaly, že jde o přívlastek volný, tedy vypustitelný bez ztráty smyslu celého sdělení. Zde by po takovém vypuštění zůstala konstrukce zaměstnanci dostanou poukazy a ti z kanceláří…, čímž by se narušila logika dělení zaměstnanců na dvě skupiny. Vždy, když má přívlastek zúžit obsah nějakého výrazu (nikoliv „všichni zaměstnanci”, ale právě „zaměstnanci z výroby”), nikoliv jen přidat k němu postradatelnou informaci, jde o takzvaný přívlastek těsný, připojovaný bez čárek.

[2] Jiná je situace ve větě dvě: Přívlastkovou konstrukci oceněný nedávno jako manažer roku oddělujeme jako přívlastek volný z obou stran čárkami. Jde o to, že spojení generální ředitel jednoznačně určuje konkrétní osobu, takže není třeba doplňovat žádnou další specifikaci. Situace by se samozřejmě změnila, kdyby bylo místo generální ředitel uvedeno pouze ředitel. Protože ředitelů může mít firma několik (ekonomický, umělecký, marketingový…), sloužil by přívlastek jako nutná specifikace a jako těsný by se čárkami neodděloval.

[3] Tento případ je velmi podobný předchozímu. Není-li mezi zaměstnanci více osob jménem Pavel Prokop, nedodává následná přívlastková konstrukce podstatnou informaci, a jako přívlastek volný se tedy interpunkčně odděluje.

[4] Ve větě čtyři jde o (ne)oddělení konstrukce představené na minulém výjezdním zasedání. V tomto případě jsou obě varianty (tedy zcela bez čárek a s dvěma čárkami před a za touto konstrukcí) správné, zásadní ovšem je, že každou z nich říkáme něco zcela jiného: Představme si, že firma z příkladu má celkem čtyři plány rozvoje. Varianta s čárkami říká, že chybu obsahují všechny tyto plány, a to s postradatelným doplněním, kde byly schváleny (čárky činí z přívlastku informaci, která obsah označení všechny plány rozvoje nezužuje). Varianta bez čárek označuje oproti tomu za chybné pouze plány z výjezdního zasedání (aniž by byl veden jejich počet, představit si můžeme třeba dva).

Čárky činící z přívlastku přívlastek volný nebo těsný mají tedy nezřídka zcela zásadní význam.

Řešení cvičení č. 18:

[1] Druhé, doplněné vydání této knihy, věnované prvnímu parnímu stroji, mělo téměř dvojnásobný náklad.

[2] Počáteční(,) vývojová fáze bude trvat asi pět šest měsíců, tedy déle(,) než jsme zamýšleli.

Zdůvodnění řešení

[1] V této větě zdůvodněme nejdříve povinné čárky před a za přívlastkovou konstrukcí

Nahrávám...
Nahrávám...