dnes je 26.2.2020

Input:

Kompetenční pohovor - iniciativa, samostatnost

11.11.2010, Zdroj: Verlag Dashöfer

Kompetenční pohovor – iniciativa, samostatnost

Iniciativa a samostatnost představují často poptávané kompetence, a tudíž i oblíbenou položku kompetenčních modelů. Spolu s „proaktivním přístupem“ tvoří magický trojlístek ideálního kandidáta. Když se však na iniciativnost a samostatnost podíváme trochu blíž, uvidíme, že nemusí jít u jednoho jedince vždy ruku v ruce.

Míru iniciativnosti vidíme již v přípravě kandidáta na pohovor. Načetl si kandidát dostupné informace z internetu, dal si práci s vyhledáváním a studiem i těch méně dostupných? Nebo dokonce na pohovoru udivuje rozsáhlými znalostmi z osobního života vašeho CEO a zároveň četl výroční zprávy několik let zpátky? To všechno svědčí o velké míře energie, kterou musel dopředu investovat, i když ještě nevěděl, zda se mu to vyplatí. Iniciativnost se výrazně uplatňuje v přípravných fázích projektu, a je tudíž i o ochotě podstoupit riziko, že investovaná energie přijde nazmar. Zároveň je užitečné si všimnout zajímavé pozorovat, nakolik se vložená energie u kandidáta setkává s reálnými zisky, a zda umí svou iniciativu držet v rozumných mezích.

Samostatnost je kvalita uplatňující se ve všech fázích řešení. Může jít o schopnost samostatně se rozhodnout, samostatně si zajistit potřebné zdroje, samostatně projít fázemi řešení k úspěšnému závěru. Představte si pro příklad, jak bude iniciativa a samostatnost vypadat u vysokoškolského studenta. Samostatného studenta totiž nemusíme za celý semestr ve škole pomalu ani potkat. Pokud mu přednášky nebudou vyhovovat, sám si zajistí jiné studijní zdroje. Při zpracování písemných prací bude mít tendenci ukázat se při jejich zadávání a pak přinést zpracovaný celý výstupní materiál spolu se svým indexem. Iniciativní student bude oproti tomu více viditelný. Jeho aktivita se může uplatňovat v rámci hlavní studijní náplně i mimo ni. Jsou to lidé, kteří zakládají diskusní studentské kroužky, často přicházejí s nápady na změny a na zlepšení, zajímají se o své okolí. Iniciativní student může rád s kantory konzultovat, pravidelně se pasuje do role dobrovolníka, jde za běžné studentské povinnosti. Příkladem neadekvátní formy iniciativnosti je oproti tomu výstražná známá postava z filmu „Marečku, podejte mi pero“.

Odpovědi na následující otázky nám pomohou určit, na jaké úrovni se kandidátova iniciativa pohybuje a co si pod ní vlastně představuje:

Otázka
Otázka
„Popište situaci, kdy jste jednal ve svém minulém zaměstnání/ve svém osobním životě iniciativně?“
„Co konkrétně je ve Vašem příkladu to „iniciativní“?“
„Popište situaci, kdy jste udělal oproti svým pracovním povinnostem něco navíc?“

Pokud největším iniciativním počinem jeho prozatímní kariéry bylo upozornění, že v automatu došly kelímky na kávu, pak nemůžeme ani do budoucna čekat žádné zázraky.

Důležitou oblastí k prozkoumání následně je, zda kandidát spíš používá strategii upozorňování na problémy nebo dokonce udělá nějaký krok k jejich vyřešení:

Otázka
Otázka
„Mohl jste v popisované situaci udělat Vy sám ještě něco navíc?“ „Co byste k tomu kroku potřeboval?“

Velice zajímavé informace můžeme dostat z odpovědi na otázku:

Otázka
Otázka
„Jak na Vaši iniciativu reagovalo okolí?“
„Jak se Vám tato iniciativa vyplatila“

Zjistíme například, že kandidát má za sebou několik zážitků, kdy jeho snaha nebyla podpořena ani odměněna uznáním. Potom zřejmě půjde o strategii, které se v průběhu života vzdal jako nefunkční a korektivní zážitek z jiného pracovního prostředí by ještě mohl teoreticky jeho iniciativu znovu nastartovat. Jistě si z vlastní zkušenosti vzpomenete na firemní prostředí, ve kterém jakákoliv snaha o změnu a o zlepšení znamená, že ten, kdo s podnětem přišel,