dnes je 27.2.2020

Input:

Kompetenční pohovor - Práce s časem

11.10.2010, Zdroj: Verlag Dashöfer

Kompetenční pohovor – Práce s časem

Stylů práce s časem je tolik, kolik se nám na pohovor dostaví uchazečů. Nelze jednoznačně rozdělit, který styl je správný, nebo naopak nežádoucí, ale je možné se pomocí otázek dopátrat toho, nakolik je daný jedinec se svým stylem efektivní.

Jednoznačným měřítkem osobní efektivity práce s časem bezesporu je, zda se úkol vůbec podaří v zamýšleném časovém horizontu zvládnout. Práce s časem má dvě základní komponenty, a to fázi plánování akce a vlastní realizaci, přičemž kámen úrazu může být právě v tom, jak obě fáze sladit dohromady.

Jedním z typických životních úkolů zahrnujících plánování a následnou realizaci, který řada uchazečů musela ve svém životě zvládnout, je „učení se na zkoušky nebo zlatý hřeb středoškolského studia – učení se na maturitu“. Právě u jedinců bez předchozích profesních zkušeností jde o zlatý důl informací, kdy je možné zaměřit se na témata:

Otázka
Otázka
„Jak celou situaci jsteprožívali?“

„Jakou strategii přípravy jste zvolili?“

„Jak jste ji nakonec realizoval?“

Protože jde o typickou situaci hrozící časovým tlakem, demonstruje se v ní také propastný rozdíl mezi plánováním a realitou.

Schopnost plánování si můžeme otestovat na otázkách směřujících na kariérní plány, plánování činností v osobním či profesním životě. Není ani tak důležité, z jaké oblasti daný plán pochází, ale zda je dostatečně konkrétní. Zajímat nás samozřejmě bude, v jakém časovém horizontu kandidát realizaci svého plánu předpokládá. Abychom mohli alespoň zhruba stanovit realističnost jeho odhadu, bude nás dále zajímat, z čeho jeho úvaha vychází:

Otázka
Otázka
„Co všechno v sobě daný plán obnáš?“

„Jaké dílčí kroky musíte udělat a jaké je jejich časování?

„Už jste někdy podobnou akci dělal? Kolik času zabrala?“

případně „Proč je Váš časový plán na podobnou aktivitu odlišný?“

Již v této fázi se často objevují trhliny, které naznačují podhodnocení nebo naopak nadhodnocení časového plánu, přičemž druhá varianta nemívá v praxi tak vážné důsledky jako první.

Další možností je pátrat v minulosti kandidáta po konkrétním projektu, který byl náročný z hlediska plánování nebo náročný z hlediska dodržení časového rámce. Z hlediska získávání informací je výhodné podrobněji se s kandidátem pouštět do rozboru činností, které jsou svou povahou blízké projektovému řízení – tedy oblasti, která je zvýšeně náročná na plánování aktivit, zajištění jejich součinnosti a koordinaci.

Otázkou, která napoví o osobním stylu práce s časem je:

Otázka
Otázka
„Stává se Vám při plnění úkolů spíš, že je stihnete dřív, než jste zamýšlel, nebo cítíte, že byste potřeboval k dokončení více času?“

To pomáhá identifikovat jedince, kteří si rádi nechávají při plánování úkolů časovou rezervu. Pokud se jim úkol nakonec podaří stihnout podle plánu, dává to jistě pozitivní signál o úrovni jejich volního úsilí.

Další dotazem k prozkoumání u tohoto typu práce s časem ale je, zda je jejich časová rezerva realistická a nejde pouze o přeceňování náročnosti úkolu. Pak nás bude určitě zajímat, jak s ušetřeným časem, který jim zbyl oproti plánu, následně naloží. Pokud na předchozí otázku dostaneme odpověď, že vždy je potřeba na dokončení o trochu více času, než je reálně k dispozici, nemusí jít ještě nutně o člověka, který není schopen provést při plánování realistický odhad. Stejný pocit mívají při dokončení každého projektu například i lidé se sklonem k perfekcionismu, kteří mají laťku pro svůj výkon nastavenou natolik vysoko, že je vždy ještě co vylepšovat. Proto je nutné je odlišit, zda se jedná o první zmiňovanou variantu, nebo