Koučování, komunikace a kariérové poradenství

18

Koučování, komunikace a kariérové poradenství

Jiří Pokorný

Koučování je mentální příprava na vrcholný výkon. Je to v podstatě nový název pro starou techniku – podobným způsobem se pracovalo s lidskou psychikou už v antice! Při koučování uvolňujeme plný potenciál druhého člověka a maximalizujeme jeho výkon.

Kouč vede klienta pomocí otázek, díky kterým si sám vytváří závěry z konzultace. Otázky se týkají čtyř oblastí:

G (goal) cíl – Čeho chce klient dosáhnout?

R (reality) realita – Jaký je současný stav?

O (options) možnost – Jaké jsou všechny možnosti?

W (will) volba – Co, kdo a kdy udělá?

Konkrétní klíčové zásady koučování:

• jde o strategický proces, kdy východiskem je podnět kouče, na něj klient reaguje, odpovídá;

• v tomto procesu kouč (či manažer) zkvalitňuje činnost prováděnou v okamžiku koučování a současně pracuje na dalším pozitivním vývoji koučovaného (či pracovníka);

• přispívá k rozvoji osobnosti klienta; investovaný čas a oblasti změny jsou definovány už na počátku;

• může obsahovat částečně prvky psychoterapie, rozhodně ji ale nemá nahrazovat;

• dobrý kouč se orientuje na možné zdroje a dosažitelné cíle (nesnaží se vyřešit „problémy celé zeměkoule”);

• profesionální kouč neustále porovnává, jak to je, s tím, jak by to mělo být (velké úkoly se rozdělují na dílčí, představitelné úseky);

• koučování je postaveno na kvalitních otevřených otázkách, odpovědi na ně klienta dovedou k řešení (které je „jeho”);

• kromě kladení otázek je prioritou kouče aktivní naslouchání (dále podrobněji bude probráno v této kapitole);

• základní hodnotou je vývoj koučovaného k větší samostatnosti, koučovaný má vždy v procesu mít aktivní úlohu;

• kouč je partner v dialogu, dává věcnou zpětnou vazbu (t. j. reálný obraz situace, tím dává klientovi možnost vyrůst pracovně i sociálně).

 NahoruAsertivita – listina práv

Při koučování se dotýkáme mnoha citlivých oblastí osobnosti klienta. Je nutné, aby kouč při pomoci svému zákazníkovi dodržoval asertivní fundamentální přístup v komunikaci – postoj „já jsem OK, vy jste OK”. To přináší především plné respektování lidských práv všech stran.

V koučování má každý účastník právo:

• aby se s ním především zacházelo jako se schopným člověkem (každý máme na něco talent),

• vyjádřit otevřeně svoje myšlenky či pocity, aniž by se musel omlouvat (pokud tím neuráží jiné lidi),

• na rovnoprávné zacházení, bez ohledu na jeho pohlaví, rasu, věk nebo postižení,

• změnit názor, říct že nerozumí či požádat o další informace,

• stanovit si své vlastní priority a samostatně se rozhodovat,

• odmítnout přehnanou odpovědnost za problémy a chyby jiných lidí,

• dělat případně chyby,

• starat se především o své vlastní potřeby (zdravé sobectví),

• zvolit si svoje chování a to včetně práva nebýt sám asertivní v konzultaci.

 NahoruNaslouchání – velký nástroj kouče

Schopnost skutečně plně naslouchat svému klientovi je základní stavební kámen konečného úspěchu. Rozlišujeme tři hlavní úrovně poslechu:

1) aktivní poslech

Ideální forma poslechu druhé strany u konzultanta – profesionála. Projevuje se především velkou pozorností, autentickým zájmem o mluvčího, kladením otázek a sdílením pocitů druhé strany (podrobněji bude tato důležitá dovednost popsána ještě v této kapitole).

2) neutrální poslech

Poslech bez snahy zjistit skutečnou motivaci mluvčího, příliš se tady nezjišťují informace ani fakta. Část předaných informací si posluchač vůbec nepamatuje, myšlenky mu opakovaně přeskakují jinam. Pro dobrého senior kouče je taková úroveň poslechu nedostačující.

3) negativní poslech

Je prakticky bez zájmu o mluvčího, není vůbec objektivní, obsahuje mnoho zavádějících komunikačních filtrů a předsudků na straně příjemce informace. Pro profesionálního kouče naprosto nepřípustný styl komunikace (dále v této kapitole ještě budou uvedeny negativní psychopatologické reakce při projevu klienta).

 NahoruKonkrétní projevy aktivního naslouchání kouče či klienta

Definujte praktické příklady aktivního naslouchání v jednotlivých bodech:

1. vytvoření vhodného prostředí

• struktura prostoru (místo, bez rušivých vlivů)

• struktura času (jaký signál, kolik a proč)

2. vyjádření pocitů a pozornosti

• oční kontakt 65–85 % rozhovoru

• naklánění a natáčení k mluvčímu

3. hledání shody s druhou stranou

• vstřícná mimika, gesta, postoj

• hlas tempem, intonací i hlasitostí stejný

• stejný slovník

4. neverbální podpora

• přikyvování

• zaujatý výraz obličeje

5. verbální podpora

• slova „poslouchám”

• ubezpečování, že projev pocitů je v pořádku

6. poskytování zpětné vazby

• opakování cizích slov a jejich parafrázování

• dotaz na pocity a myšlenkové pochody

7. vciťování do druhé strany

• empatie, souznějící mlčení

 NahoruKonkrétní projevy psychopatologie v komunikaci kouče či klienta

Zkuste navrhnout konkrétní příklady daných psychopatologických jevů a odhadnout jejich motivy:

a) zpomalování komunikace

• nepružné, vytržené a chudé výroky, skepse, útlum, lhostejnost (vyčerpání, stres?)

b) zrychlování řeči

• myšlenkový trysk, novotvary, propojená slova, povrchní produkce myšlenek

c) zmatené vyjadřování

• cizí myšlenkové pochody

• odvádění pozornosti

d) odbíhání od tématu

• vsuvky, vysvětlování, odkazy, odbočování

• snaha o preciznost nebo ztráta kontroly nad vyjadřováním

e) časté opakování

• myšlenkový záraz, velmi ruší v poslechu

f) výpadek myšlenek (okno)

• přetržená niť, zásah nevědomí a podvědomí (jen připomíná alkoholové okénko)

g) magická řeč

• pravá hemisféra v akci, tajemné a nejednoznačné náznaky, symbolické odkazy (někdy snaha o vypnutí rozumové kontroly u druhé strany)

 NahoruKariérové poradenství

V této případové studii si může kouč či klient dobře procvičit všechny uvedené jevy z této kapitoly – základní body koučinku, asertivní listina práv v praxi a různé druhy poslechu. V současnosti je kariérové poradenství jedním z nejčastějších požadavků na kouče, mentory či konzultanty. Je velký zájem o dlouhodobé poradenství – nejprve se studiem a výběrem školy, potom s hledáním a volbou prvního zaměstnání, následně s prvními problémy v práci a také s rozumným rozhodováním nad konkurenčními nabídkami od „headhunterů” (ti, kdo kontaktují lidi už zaměstnané).

 NahoruPřípadová studie – vývoj kariéry

(Prostudujte text a odpovězte na tři otázky v závěru studie)

Karel Kovařík ukončil střední školu s výborným prospěchem především z matematiky a přírodních věd. Podobně jako ostatní absolventi školy neměl jasnou představu o tom, jaké povolání si zvolit a jakým směrem by se měla ubírat jeho kariéra. Rekreačně se věnoval různým sportům a jiným aktivitám volného času, ale v ničem zvláště nevynikal.

Po první konzultaci s poradcem pro výběr povolání si Karel myslel, že mu bude vyhovovat kariéra ve finančnictví nebo bankovnictví, i když si nebyl zcela jist proč ani jak si ji představit. Snad, že se mu líbil styl života a moc, která se s tímto povoláním často spojuje. Mnohé žádosti o pohovor, které zaslal bankám a dalším finančním institucím, byly neúspěšné a Karel byl touto situací zklamán a zmaten.

O několik měsíců později získal místo junior účetního v malé pobočce velkého strojírenského podniku. I když tam neměli formální plán dalšího vzdělávání, podnik často poskytoval svým pracovníkům studijní volno, aby získali vyšší kvalifikaci ve své profesi.

V čele pobočky, ve které Karel nastoupil, stál ředitel, jemu podléhali finanční manažerka, personální manažer a manažer odbytu. Struktura organizace byla taková, že každá pobočka byla řízena jako samostatná jednotka. Pokud byla každá taková jednotka zisková a plnila jednotlivé oblasti svého plánu, mateřský podnik zasahoval do její činnosti jen zřídka.

Karel byl nyní postaven před otázku, jaké další pomaturitní studium si vybrat. Místní technická univerzita nabízela více vhodných studijních směrů a zdálo se, že všechny splňují požadavky jeho bezprostřední kariéry. Pokládal za rozumné poptat se zkušenějších kolegů v podniku a zjistit, jakou kvalifikaci mají oni nebo jakou by mu doporučovali. Jeho bezprostřední nadřízený byl diplomovaný účetní. I když to byla všeobecně uznávaná kvalifikace, Karel si vzpomínal na výroky svých přátel, že je velice omezená.

Během rozhovoru s finanční manažerkou zjistil, že je diplomovanou administrátorkou, což znamená znalost účetnictví i vedení administrativy. Karlovi bylo jasné, že tato osoba má dobré místo, a tak se rozhodl, že půjde…