dnes je 20.9.2019
Input:

Magické usnadňování

11.10.2010, Zdroj: Verlag Dashöfer

Magické usnadňování

Mágové všech dob věnovali pozornost jemným drobnostem a detailům. A dobře věděli proč. Domnívali se, že právě tím ovlivní úspěch svého díla. Pokud o jejich postřehu pochybujete, přijměte pozvání k dnešní lekci. A pokud nepochybujete, začtěte se také. Řeč totiž bude o užitečném tématu, o sociální facilitaci, tedy o tom, jak usnadnit mezilidská setkání, což právě při vedení kompetenčního pohovoru určitě využijete.

Každé jednání má fázi, kterou je dobré si pečlivě hlídat. Říká se jí pík prvního dojmu a trvá asi čtyři minuty, i když někteří odborníci tu lhůtu zkracují a tvrdí, že dvě minuty pro vytvoření nesmazatelného vtisku zcela stačí. Řada pokusů dokazuje totéž: první dojem je velmi silný, podvědomě v nás přetrvává léta a ovlivňuje náš úsudek. Týká se jak okamžiků, kdy někoho vidíme poprvé v životě, tak i počátků každé sekvence, jakou je schůze, rozhovor, přednáška, návštěva atd. Říká se: „Nedostaneš druhou šanci udělat první dojem!“

Pro ilustraci jeden příklad:

Příklad
Experimentátor přednášel skupině studentů. Měl ve scénáři, že ihned po příchodu převrhne šálek kávy. Pak mluvil hodinu a žádné další neobratnosti se nedopustil. Po čase byli studenti vyzváni, aby ho nějak zhodnotili. Takřka všichni připomněli epizodu s kávou a usoudili, že ten pán je asi nemehlo.

Poté přednášel jiné skupině a převrhl šálek až po půlhodině řeči. Když byli tito druzí studenti požádáni o posudek, lapsus s kávou byl zapomenut a do hodnocení se nijak nepromítl. To, co se stane na začátku, nám připadá významnější a vrývá se nám do paměti hloub.

Čeho se hlavně vyvarovat? V prvních okamžicích kontaktu nebýt nerudný, nejistý, být nějak mimo situaci. Seznamujeme-li se s někým, máme se mu v té chvíli plně věnovat. Sociální hrubkou je podat někomu ruku a odepřít mu oční kontakt. Sociální hrubkou na druhou je podat někomu ruku a při tom se věnovat něčemu jinému. Například mít u ucha mobil, jíst, ohlížet se po někom třetím nebo nezvednout oči od papírů. I to lidé dělají, ale takovou urážku naše tělo dlouho nezapomene.

Sociálně nešikovné je otevřít hovor nepříjemným nebo kontroverzním tématem. První minuty mají totiž patřit „sociálnímu zateplování“. „Jaká byla cesta? Máte pěkný klobouk! Nemám zavřít okno?“ a podobné zdánlivé banality usnadní další kooperaci. Odvěké rituály společného jídla na znamení míru jsme podědili po zvířecích předcích. Tradiční pití kávy a nabídka drobné pochoutky hraje při startu jednání větší roli, než se zdá. Platí, že víc „sociálního tepla“ má poskytnout ten, kdo je momentálně ve vyšší pozici.

Ve fázi prvního dojmu se často usmíváme, to je v pořádku. Ale pozor: pokud se s někým vidíme poprvé, neměli bychom hned ukázat zuby. Milý zavřený úsměv postačí. Vycenit zuby znamená u zvířat hrozbu. „Dřív byl tak nesmělý, ale už ukazuje zuby!“ říkáme o někom, z koho jde trochu strach. Zubní úsměv si nechme jen pro ty, které dobře známe a s nimiž už jsme uzavřeli jakýsi citový „pakt o vzájemném neútočení“.

Jednoduchá rada jak usnadnit kontakt: lidé obvykle rádi slyší své jméno a titulovaní rádi zase své tituly. Buďme si jistí, že jméno ani titul nespleteme. To se druhých může velmi dotknout. Když se to už stane, stojí to vždycky za zdvořilou omluvu.

Jedna z nejvděčnějších lidských rolí je dobrý posluchač, kterou by každý personalista měl mít ve svém repertoáru. Jak tomu lze napomoci? Třeba takzvaným hm-efektem. Nasloucháme a občas ze z našich zavřených úst ozve sotva slyšitelné „hm“. Vypravěč o tom skoro neví, ale podprahově registruje