dnes je 20.9.2019
Input:

O čem vypovídá formální stránka životopisu

11.10.2010, Zdroj: Verlag Dashöfer

O čem vypovídá formální stránka životopisu

Životopis, první vizitka

Životopis je první vizitka, která uchazeče předchází k potenciálním zaměstnavatelům. Otázkou, kterou si chceme položit, je, co všechno je možné odhadnout na základě posouzení životopisu a naopak co z něho určit možné není. Zdůrazňujeme ovšem, že se většinou jedná o úvahy, naznačené směry uvažování, při kterých je stále třeba mít na paměti, že popsané charakteristiky životopisu nelze považovat za nějaké indikátory či psychodiagnostická vodítka, podle nichž by se vlastnosti či schopnosti uchazeče daly spolehlivě „poznat“. Vždy je třeba spojit tyto „směry uvažování“ s osobním pohovorem nebo s další hlubší analýzou pracovních vlastností a osobnosti uchazeče, už jen z toho důvodu, že svůj životopis uchazeč nemusel sám psát nebo koncipovat.

V praxi se často setkáváme s tím, že zaměstnavatelé přeceňují výpovědní hodnotu životopisu. To znamená, že na základě krátkého přehlédnutí životopisu je uchazeč označen jako vhodný či nevhodný pro danou pozici, ačkoli životopis zdaleka neobsahuje data, podle kterých by o tom mohlo být objektivně rozhodnuto. Pracovně můžeme tento jev nazvat „haló efekt“ životopisu.

Uchazeči o zaměstnání naopak často důležitost obsahu, ale i formy životopisu podceňují, respektive nejsou informováni o tom, jak velký význam hraje podoba životopisu při rozhodování zaměstnavatele. Netuší, že jim životopis může otevřít nebo zavřít cestu k dalším pohovorům.

Obecně lze tedy říci, že míra důležitosti, kterou životopisu přikládají zaměstnavatelé a uchazeči, se bohužel velmi liší. Výsledkem je časté nedorozumění na trhu práce, kdy se zaměstnavatel na uchazeče dívá „klíčovou dírkou“ životopisu a rozhoduje se, jako by měl dostatečné objektivní informace, zatímco potenciální zaměstnanec ťuká na dveře a netuší, že zásadní rozhodnutí učiní druhá strana na základě „dojmu“ z klíčové dírky.

První kontakt uchazeče s potenciálním zaměstnavatelem

Základní informace je možné získat už ze samotného faktu, jak se uchazeč postaví k nutnosti vstoupit do kontaktu s organizací, u níž hledá zaměstnání. Zvolí dnes nejběžnější typ prvního kontaktu - pošle životopis e-mailem, dá přednost telefonátu, či přijde rovnou osobně? Již toto jsou znaky, z nichž lze odvodit (samozřejmě se značnou dávkou rezervy, že se můžeme mýlit) určité charakteristiky uchazeče. U někoho, kdo přijde bez předchozího ohlášení, můžeme mít podezření, že není právě „organizační talent“, nebo že nemá příliš zkušeností s hledáním práce a s jednáním s administrativou, neboť domluvit se dopředu na termínu je dnes možné označit za samozřejmost. Vždy je ovšem zásadně třeba popřát sluchu i pozadí uchazečova jednání (mohl mít například náhodou cestu kolem a velký zájem o zaměstnání „mu nedal“, aby se nezastavil apod.).

Pečlivější lidé a ti, kteří se věnují hledání zaměstnání „na plný úvazek“, mají ve zvyku po odeslání životopisu ještě zavolat a ověřit si, zda byl skutečně doručen. Někdy to bývá i způsob, jak vstoupit do jiného druhu kontaktu s firmou než anonymně jednostranným e-mailem, a trochu tím na sebe upozornit. Může to být i pokus získat základní zpětnou vazbu, který je výsledkem negativních zkušeností s dnes poměrně rozšířenou praxí mnoha firem ponechat žádosti o zaměstnání, které pro ně nejsou zajímavé, bez jakékoli odezvy. Nebo je to jen obyčejná špatná zkušenost s e-mailovou komunikací, kdy zaslaný dokument skutečně nedorazil.

Posílat životopis poštou již dnes není příliš běžné. Přesto to může být forma, kterou volí starší uchazeči o zaměstnání, jimž je tento prostředek bližší, nebo i mladší, kteří jej považují za zajímavý či „důstojnější“.

Určité signály o zodpovědnosti uchazeče můžeme získat z jeho reakce, je-li o zaslání životopisu (nebo jiných materiálů) požádán (např. poté, co nejprve zatelefonoval). Pošle je brzo, v termínu, který slíbil? Pošle je opožděně s omluvou či vysvětlením? Bez omluvy? Nebo dokonce nepošle, o co byl požádán, a přesto se dál uchází o zaměstnání?

Průvodní dopis

Je-li životopis doprovázen průvodním dopisem, obvykle to svědčí o tom, že tento uchazeč přistupuje k hledání zaměstnání vážně a pečlivě. Nelituje věnovat čas přípravě a snaží se dobře zapůsobit. Pokud průvodní dopis není připojen, nemusí to ovšem znamenat opak. Uchazeči se může zdát, že životopis již obsahuje všechny důležité informace a průvodní dopis není čím naplnit. A může to být i pravda. Technicky vzdělaní lidé nebo lidé manuálně pracující, věcně uvažující nemusí pokládat průvodní dopis za důležitý a „nenapadá je“, co by do něj psali. Je to spíše příznak toho, že jim není vlastní „probojovávat si svoji cestu jazykem“, než že by to vypovídalo o jejich pracovních vlastnostech.

V e-mailové komunikaci často plní funkci průvodního dopisu e-mailová zpráva, ke které je vlastní životopis připojen jako příloha. Rozsah a forma této zprávy se velmi liší. Od doslova pár slov bez diakritiky („posilam zivotopis, novak“) až po podrobný dopis obsahující všechny možné detaily. Dá se říci, že forma průvodního e-mailu závisí na dosavadních zkušenostech uchazeče s e-mailovou komunikací, na jeho osobním způsobu komunikace v e-mailech a v neposlední řadě na nezávislých okolnostech, např. kolik měl na sepsání průvodního e-mailu času. Nicméně z formy zprávy je v některých případech možné dovodit, snaží-li se uchazeč působit zdvořile až galantně, dbá-li na formu, je-li výřečný a srozumitelný apod.

Forma životopisu

Životopis, který se nám dostává do rukou, může být napsán různými formami: dopis psaný na počítači, vytištěný a zaslaný poštou, životopis psaný na psacím stroji nebo ručně, životopis zaslaný e-mailem, jichž je dnes již drtivá většina.

Ručně psaný životopis je v současné době už vzácný. Většinou svědčí o tom, že jeho pisatel nemá přístup k počítači ani k psacímu stroji (nebo s ním není zvyklý pracovat). Nebude to patrně překážkou u pozic, kde tyto schopnosti zpravidla nejsou třeba (stavební dělník). Někteří zaměstnavatelé životopis psaný rukou vyžadují, neboť jej chtějí použít k bližšímu vhledu do osobnosti pisatele, případně přímo pro grafologický rozbor. Zde je ovšem třeba upozornit, že grafologický rozbor je velice náročná a komplikovaná záležitost a pouze zkušený odborník s delší praxí v tomto oboru je zárukou kvalitních výsledků. To bohužel bývá často podceňováno a z rukopisů jsou na základě povrchních posouzení odvozovány nepříliš spolehlivé závěry.

Zásadní otázkou, kterou bychom si měli položit, chceme-li získat nějaké informace z formy životopisu, je to, zda uchazeč o zaměstnání je skutečně původním pisatelem svého vlastního životopisu. Všechna naše hodnocení (pečlivý životopis, úhledný, bez pravopisných chyb) totiž samozřejmě ztrácejí svůj význam, pokud se ukáže, že uchazeč o zaměstnání netvořil sám svůj životopis. Mohl mu jej napsat rodinný příslušník, který je zběhlejší v práci na počítači (nebo má více času či větší zkušenosti se psaním životopisu). Mohl si nechat poradit od známého, nebo v personální agentuře (z nichž některé poskytují tento druh poradenství dokonce za úplatu). Pokud tomu tak je, neznamená to samozřejmě nic negativního. Spíš naopak je možné domnívat se, že