dnes je 29.3.2024

Input:

Osmé pravidlo bezchybné češtiny

17.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

801
Osmé pravidlo bezchybné češtiny

Mgr. Jan Táborský

Studijní cíle

Dnes se pustíme do velkého tématu – psaní velkých písmen. Dále si řekneme několik slov o stručném pojmenování našeho státu – o Česku. V kapitole o formálních náležitostech textů se podíváme na množství zcela konkrétních zásad vztahujících se k psaní dopisů (půjde zvláště o adresy a zápis data a místa). Strategická doporučení se zaměří na týmové psaní, jeho vybrané výhody a rizika.

A. Pravopis: Psaní velkých písmen

Psaní velkých písmen je mnohými pisateli považováno za jednu z nejtěžších oblastí českého pravopisu (zpravidla s psaním čárek, tedy interpunkcí, k níž se dostaneme později). Pravdou je, že pro nejistotu je zde hned několik důvodů. Tvůrci pravidel jsou zde snad více než v jiných oblastech nuceni reagovat na reálné užívání jazyka, protože pojmenovávání jak sebe samého, tak vlastních výtvorů (včetně například firem nebo dokumentů) patří k nezpochybnitelným právům každého jednotlivce. V úzu, tedy v reálném užívání jazyka, se tak často objevují i jevy, které jsou sice nesystémové, ale svým vlivem velmi významné (některé časem do pravidel proniknou, jiné ne, ale naši jistotu o správnosti soustavně rozkolísávají). Ke složitosti této oblasti přispívá také to, že při rozhodování o velkém a malém počátečním písmenu hraje roli několik různých kritérií.

Nechme ale teoretizování a podívejme se na vybrané konkrétní jevy, tradičně opět prostřednictvím pravopisného cvičení zadaného na konci minulé lekce.

Řešení cvičení č. 11 a jeho zdůvodnění

Postupujme v textu od začátku a komentujme si jednotlivé případy:

V první větě se nacházejí příklady názvů obcí. Platí zde obecné pravidlo, že se v nich píší velká všechna počáteční písmena – píšeme tedy Karlovy Vary. Výjimkou jsou případy, kdy název obce obsahuje předložku následovanou nějakým zpřesněním: bezprostředně po předložce (která je vždy s počátečním malým písmenem) je náležité opět velké písmeno, písmena u případných dalších slov se řídí tím, zda jde o další samostatný název něčeho, nebo ne: píšeme tedy Kostelec nad Černými lesy.

Příklad Hora Svatého Šebastiána dokumentuje, že v rámci názvu obce se mohou psát s velkým písmenem i slova, která mají jinak jen obecný význam (hora) a že v této problematice je třeba být obezřetný a přistupovat k ní pokud možno s určitou znalostí reálií (zde ideálně se znalostí, že se jedná o město, nikoliv o horu, která by se psala samozřejmě s počátečním malým h).

Na nutnost ověřovat si někdy fakta ukazuje i název Lázně Bohdaneč (podobně Lázně Bělohrad, Lázně Kynžvart aj.): ze samotného sousloví totiž není možné poznat, zda se jedná v celém rozsahu o vlastní jméno, nebo jen o jméno uvedené slovem obecného významu (jako to je v případě lázní – rozumějte obecně lázeňského města – Poděbrady či lázní Luhačovice).

Slova advent a Vánoce otvírají problematiku psaní velkých písmen u svátků. I v této oblasti je nezbytná jistá orientace v reáliích. Obecně platí, že svátky píšeme s velkým písmenem, zbývá tedy jen vědět, co je svátkem a co nikoliv. Vánoce (a Velikonoce) svátky jsou, zatímco například právě advent je názvem „pouhého” období. Někdy dochází ke střetu tradičního a modernějšího vnímání některých událostí: například masopust není svátkem z hlediska tradičního křesťanství, ale je tak chápán velkou částí (nekřesťanské?) veřejnosti, z čehož plyne v úzu velké kolísání.

Jen na okraj poznamenejme, že Vánoce i Velikonoce se podle pravidel platných do roku 1993 psaly s počátečním malým písmenem.

Sousloví moře Středozemní je zařazeno kvůli vyjasnění, jak zacházet s velkým písmenem v názvu při změně obvyklého slovosledu. Platí, že velké písmeno zůstává u „svého” slova (nestěhuje se tady automaticky na začátek sousloví). Analogicky píšeme například vedle obvyklejšího Jihomoravský kraj také kraj Jihomoravský. Výjimkou z tohoto pravidla je název našeho státu: Česká republika má variantu Republika česká.

Zájmeno vám (a další pády téhož zájmena, jakož i tvary zájmena ty) píšeme s velkým počátečním písmenem, chceme-li v korespondenci vyjádřit adresátovi úctu. Na psaní velkého písmene nemá žádný vliv, zda oslovujeme jednotlivce (při vykání), nebo skupinu osob.

V případě kostela sv. Josefa přistupujeme ke slovu kostel jako ke slovu obecného významu, tedy nikoliv jako k součásti vlastního jména, takže v něm píšeme malé písmeno (výjimkou v tomto typu je Chrám sv. Víta, psaný s velkým Ch pro výjimečnou kulturní hodnotu této stavby). Z historických důvodů píšeme v názvech kostelů s malým písmenem i slovo svatý, čímž se tento pojmenovací typ liší od pojmenovávání ulic a jiných veřejných prostranství, jak uvidíme v následujícím odstavci.

Správně píšeme náměstí Republiky, ulice Na Příkopě, nábřeží Kapitána Jaroše. Jak je zřejmé, slova obecného významu píšeme v tomto typu také vždy s malým písmenem, nejsou součástí vlastního jména. Všeobecně známou poučkou pak je, že velké písmeno píšeme i bezprostředně za předložkou (též U Staré pošty, Na Vysoké mezi apod.), což nás zbavuje potřeby zjišťovat, zda výraz po předložce je nebo byl sám o sobě vlastním jménem. Toto pravidlo bylo zavedeno také až v roce 1993, takže pro ty, kteří se učili pravopisu dříve, nemusí být zcela samozřejmé. Tehdy se změnilo i psaní jmen typu nábřeží Kapitána Jaroše: dříve se k němu přistupovalo stejně jako k psaní kostelů a vojenské hodnosti apod. se nepovažovaly za součást

Nahrávám...
Nahrávám...