dnes je 19.7.2019
Input:

Pokud už nehoříte, patrně už jste vyhořeli...

24.8.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

27
Pokud už nehoříte, patrně už jste vyhořeli…

Ing. Veronika Lencová, MBA

Vzpomínáte si, pokud jste ji tedy četli, na knihu spisovatele Roberta Fulghuma Už hořela, když jsem si do ní lehal?

Některé profese můžeme shledávat náročnějšími než ostatní. Mnoho požadavků může na pracovníky klást zejména každodenní jednání s lidmi, řešení jejich obtíží, pomáhání jim. Tyto tzv. pomáhající profese (např. lektoři, učitelé, zdravotní sestry) jsou nejvíce ohroženy syndromem vyhoření. 

Pokud vám syndrom vyhoření zasáhne do života, poznamená nejen jeho pracovní část!

Rizikové faktory pro syndrom vyhoření? Nereálná očekávání

Někdy můžete zaslechnout též anglické označení „burnout syndrom”. Jedná se o vyčerpanost z důvodu výkonu práce. Je nutné si uvědomit, že vyhořet může jen ten, kdo je zprvu velmi zapálen do své práce. U člověka je na počátku veliké nadšení, mnoho snů a plánů a také zcela nereálných očekávání. Profese jedince pohltí, je v ní až přehnaně pečlivý, vše ostatní jde v jeho životě stranou.

Vyšší riziko vzniku tohoto syndromu je u lidí trpících perfekcionismem, kteří mají jen málo přátel, minimum zájmů a příliš nedovedou odmítat zadané úkoly (ani v případě, kdy jim na ně opravdu nezbývá čas). Často si nedovedou zorganizovat svůj čas a případně delegovat povinnosti na další zaměstnance. Jako další rizikové faktory lze uvést samotnou situaci v zaměstnání. 

Vyšší nebezpečí je také u profesí, kde je nutné vykonávat každodenní stereotypní úkony, je zde nízká motivace ze strany vedení a stálé zvyšování nároků na zaměstnance.

Ztráta energie a zájmu

Po počáteční euforii však přichází první zklamání. Nereálné cíle se prostě opravdu nesplní. Práce začíná člověku čím dál více vysávat energii, je z ní vyčerpán a je to znát na celkovém přístupu k plnění jeho povinností. Už jsou to totiž pro něj opravdu jen povinnosti – i když jsou spjaty s jednáním s lidmi a mohou ovlivnit jejich osudy.

Pracovník tak začíná plnit cíle jen proto, aby se neřeklo, práce jej nenaplňuje a nemá důvod se v ní nějak snažit. 

Objevuje se nepříjemné chování ke spolupracovníkům, ale zejména ke klientům, pacientům či žákům. Bohužel se toto neděje jen v zaměstnání. Ani mimo ně dotyčný nenachází žádný smysl svého jednání, přepadají jej depresivní myšlenky. Dochází u něj ke ztrátě mnoha kontaktů a sociálních vazeb. Důsledky se začínají projevovat i na fyzické úrovni – únava, bolesti hlavy, poruchy trávení nebo obtíže se spánkem, vysoký krevní tlak. Ve veškerém konání je patrná ztráta motivace, nesoustředěnost, sklíčenost a nervozita. U těchto lidí je pak větší nebezpečí ohrožení závislostmi a různým rizikovým chováním.

Často bývá syndrom vyhoření důsledkem dlouhotrvajícího stresu.

TOP příznaky syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření má obvykle tyto (nebo velmi podobné) příznaky a projevy:

1. Vyčerpání – projevuje se stále, bez ohledu na to, jakou činnost vykonáváte. Vyčerpání však může být emocionální, mentální nebo fyzické.

2. Nedostatek motivace – pokud vás již máloco nadchne a už nemáte vnitřní motivaci k práci, pravděpodobně stojíte tváří tvář k syndromu vyhoření.

3. Frustrace, cynismus a další negativní emoce – možná máte pocit, že vám nezáleží na tom, co děláte, a jste zklamáni ze všeho. Můžete u sebe pozorovat častou pesimistickou náladu. Je pravda, že každý člověk čas od času prožívá negativní období, to ale obvykle netrvá příliš dlouho. Pokud negativní emoce trvají příliš dlouho, můžete si „podat ruku” se syndromem vyhoření.

4. Kognitivní vyčerpání – syndrom vyhoření nebo chronický stres ovlivňují pozornost a soustředění.

5. Slabý pracovní výkon – nejste si jisti, zda trpíte syndromem vyhoření? Porovnejte si váš nynější pracovní výkon s výkonem v předchozích letech. Vyhoření se neprojevuje ihned, ale je výsledkem delšího působení.

6. Zhoršené mezilidské vztahy na pracovišti i doma – jste hádaví a agresivní doma i v práci.

5 fází syndromu vyhoření

Průběh syndromu je možné rozdělit do pěti fází:

1. Nadšení (pohlcení prací)

2. Stagnace (opadnutí nadšení)

3. Frustrace (opakovaná zklamání)

4. Apatie (nedbalost v práci)

5. Vyhoření (vyčerpání psychické i fyzické)

Vystoupení z bludného kruhu

Jedinou možností, jak se tohoto syndromu zbavit, je pracovat sám na sobě. Podstatné je vůbec nejprve si uvědomit, co způsobuje např. neustálé bolesti hlavy a odkud vlastně celý problém pramení. Poté je třeba pokusit se přehodnotit dosavadní pracovní cíle a podívat se na situaci reálně. Někdy může pomoci trochu v práci zvolnit tempo, vykonávat méně úkolů, ale s o to větším nasazením. Je možné delegovat některé povinnosti na kolegy, lépe si rozvrhnout jednotlivé činnosti.

Někdy už může být situace tak vyhrocená, že jediným řešením je změna práce – buď změna pozice, zaměstnavatele, nebo i zcela jiná profese, pro kterou máme nutné předpoklady. Celé řešení je možné nalézt s pomocí psychologa či kouče. To je doporučováno zejména v případech, kdy je součástí syndromu deprese.

Možným řešením, ale zároveň i prevencí proti vyhoření je udržování vyváženosti mezi osobním a pracovním životem. 

Člověk by si měl jasně uvědomovat, co v životě mu dodává energii – trávit čas s rodinou či se věnovat svým koníčkům.

TOP rady, jak porazit syndrom vyhoření

Jak porazit syndrom vyhoření:

1. Najděte si nějaké (nepracovní) aktivity po práci, které vás budou bavit a naplňovat.

2. Odpojte si po práci internet ze svého smartphonu nebo tabletu.

3. Dopřejte si dostatek spánku.

4. Organizujte si svůj čas, v zaměstnání i v soukromí.

5. Buďte pozitivně naladěni.

6. Pokud máte něčeho „po krk”, skončete s tím.

Pokud myslíte, že ve vašem případě tento proces už nastává, nebo za vámi přicházejí klienti, kteří mají tento problém a chtějí s ním pracovat, můžete využít celou řadu technik a doporučení a na různých tématech, na nichž se s klientem shodnete, samozřejmě začít pracovat.

Technika PATOS

Začneme s technikou, které se jmenuje PATOS, z jejího názvu se vám postup bude určitě dobře pamatovat

Jak třídit informace? A jak s nimi pracovat?

Žijeme ve věku informací. Data, čísla, e-maily, úkoly se na nás ženou ze všech stran. Nejedná se pouze o informace důležité a přínosné. Drtivou většinu tvoří informace, které jsou nám k ničemu, ale rádi podléháme pokušení každou z informací považovat za prioritní a klíčovou.

Zahlcení informacemi přináší stres, urychluje syndrom vyhoření a pocit „nestíhám”, „mám toho nad hlavu” a „co dřív”. Jak se v záplavě informací nezbláznit? Jak se informacemi a úkoly nepřecpat? Jak držet informační dietu? Jedním z hlavních předpokladů je třídění informací a dat hned „při vstupu”, tedy v okamžiku, kdy se na nás informace hrnou. A právě v tomto okamžiku nám může být ku pomoci metoda PATOS.

Co nástrojem získáte:

  • jednoduchý nástroj pro třídění informací,

  • vodítko pro rozdělení úkolů,

  • osnovu pro zpracování dat,

  • nástroj pro držení „informační diety”.

Cíle, které si stanovit:

  • aplikovat metodu na doručenou e-mailovou poštu,

  • využít techniku na třídění úkolů,

  • vyzkoušet postup na materiál určený k archivaci.

Kdy a jak metodu použít:

PATOS je ideálním klíčem pro třídění informací. Pod pojmem „informace” si můžeme představit například:

  • doručenou poštu, která na nás zírá z obrazovky počítače,

  • seznam úkolů, které si žádají realizaci,

  • hromadu poznámkových lístečků nebo poznámek v diáři, které jsme si napsali na cestách,

  • krabici s novinovými útržky nebo složku se staženými soubory, které jsme si schovali „na jindy”.

Na další možnosti jistě přijdete sami.

Co tedy můžeme s informacemi dělat?

P – Přijmout

Informace, které jen bereme na vědomí, nebo jsou určeny k archivaci. Z e-mailu se třeba dozvíme, že se změnila pravidla pro parkování před hlavní budovou naší firmy. Vás se tato informace zatím nedotkne, protože do práce jezdíte na koloběžce, ale jednou si třeba na auto vyděláte. Tak si tuto informaci schováte „pro příště”. Nebo – v novinách narazíte na článek, který by se vám mohl hodit k přednášce, kterou budete realizovat až za půl roku, tedy si takovou „informaci” archivujete.

Informace, které přijímáte, jsou ty, které:

  • nevyžadují žádnou akci,

  • jednou se mohou hodit,

  • berete je pouze na vědomí.

V teorii informací se těmto informacím říká sekundární. Jsou to informace, které nevedou bezprostředně ke stanovenému cíli nebo nejsou nezbytné pro řešení úkolu. Jejich kouzlo ovšem spočívá v neuvěřitelných možnostech, které nám mohou poskytnout při hledání kreativních nápadů či při hledání cesty ze slepých uliček.

Dozvěděli jste se, že váš klíčový zákazník chová papoušky. Tato informace jistě není zásadní pro stanovení nabídkové ceny. Proč ji ale časem nevyužít pro ice-break, nebo jako inspiraci pro dárek k narozeninám?

A – Vykonat akci

Do této kategorie patří většinou úkoly. I zadání úkolu je informací. Jakmile takovou informaci (zadání úkolu) dostaneme, měli bychom ji okamžitě zpracovat. V této chvíli doporučujeme využít pravidlo 2–3 minut, které naleznete v jiné kapitole této databáze. Ve stručnosti: pokud můžete požadovanou akci vykonat do dvou až tří minut, okamžitě ji vykonejte. Pokud si akce vyžádá více času, nejprve si jednotlivé kroky sepište (nezabere vám to více než právě ty dvě-tři minuty) a stanovte si čas, ve kterém je budete postupně realizovat. Seznam kroků i zadaný úkol odložte na určené místo (například ve svém e-mailovém klientovi, nebo na harddisku vytvořte adresář AKCE) a pak se k nim v určeném čase vrátíte.

 

Důležitá rada

Zpracování příchozích akcí je jedna činnost, realizování akcí druhá. Neztrácejte budoucí čas tím, že začnete dlouhodobé úkoly řešit již při zpracování informací. Nejprve zpracujte, pak pracujte!

T – Transportovat někam jinam (nebo na někoho jiného)

Pokud někdo může úkol udělat za vás, obzvláště pokud ho může a umí vykonat lépe, neostýchejte se a delegujte. Pokud delegujete, podívejte se na toto schéma a snažte se jej v rámci delegování držet.

Jak tedy správně delegovat?

V prvé řadě se jako manažeři musíme oprostit od nedůvěry ve své lidi. V druhé řadě se musíme rozhodnout, co skutečně musíme udělat sami a co může udělat někdo jiný. Ponechat bychom si měli pouze:

  • úkoly, které obsahují důvěrné informace,

  • strategická rozhodnutí,

  • personální rozhodnutí, hodnocení a odměňování svých podřízených,

  • úkoly, které jsou natolik důležité, že nad nimi chceme mít absolutní kontrolu.

Všechno ostatní je obvykle možné delegovat. Vhodné k delegování jsou zejména opakující se úkoly, rutinní agendy, drobná rozhodnutí, řešení každodenních či opakujících se problémů. Delegování umožní podřízeným získat užitečné zkušenosti, učit se a rozvíjet se, obohatí jejich práci a umožní jim vidět jejich práci komplexněji, v širším kontextu.

Na delegování je potřeba se připravit. Předtím, než na někoho delegujeme nějaký úkol či činnost, je třeba si ujasnit:

  • cíl úkolu – čeho má být dosaženo,

  • konečný termín a dílčí termíny úkolu,

  • potřebné informace,

  • potřebné pravomoci – o čem bude moci pracovník samostatně rozhodovat, jaké instrukce nebo příkazy bude oprávněn vydávat…,

  • způsob kontroly,

  • spolupráci s dalšími pracovníky či útvary,

  • informování dalších pracovníků či útvarů.

Dále je třeba vybrat vhodného člověka k delegování určitého úkolu. Pokud máme na výběr, měli bychom vzít v úvahu:

  • kdo má potřebné schopnosti,

  • kdo se tuto činnost potřebuje naučit,

  • kdo o ni má zájem,

  • kdo má čas a kapacitu,

  • pro koho bude delegovaný úkol novou „vzpruhou” a motivací.

Pak teprve následuje vlastní předání úkolu. Kromě jasného zadání a vysvětlení úkolu je třeba pověřenému pracovníkovi také vysvětlit smysl a důvody, proč má být úkol splněn, prodiskutovat očekávané výsledky a jejich úroveň, předat všechny potřebné informace a dohodnout se na způsobu a frekvenci kontroly. Nesmíme zapomenout ověřit si, zda a jak pracovník úkolu porozuměl. Pak už nezbývá než vyjádřit pracovníkovi naši plnou důvěru a pravidelně mu poskytovat konstruktivní zpětnou vazbu, aby věděl, jak si vede.

A jak tedy postupuje manažer – kouč, když už za ním podřízený přijde s větou „Šéfe, já mám problém”? Může zareagovat otázkou, která podřízeného přiměje přemýšlet, například:

  • Jaké navrhuješ řešení?

  • Co ještě by bylo možné v této situaci udělat?

  • Co bys dělal na mém místě?

  • Co bys dělal, kdybych tady teď nebyl?

  • Jak se z toho problému můžeme poučit?

  • Jak můžeme příště takovému problému předejít?

Dostanete od šéfa úkol zpracovat podklady k vyúčtování služebních cest za poslední kvartál. Víte, že tuto činnost běžně vykonává vaše asistentka, která má i nezbytné podklady. Zadání od šéfa tedy transportujete na ni.

Nejenom úkoly můžete transportovat na někoho jiného. Může se vám stát, že při zpracování informací zjistíte, že se vám pod ruku dostala informace, která je vám k ničemu, ale pro někoho jiného je potřebná a primární. Nuže – transportujte!

Při procházení internetu vás zaujme článek o novém modelu mobilního telefonu. Vy jej nepotřebujete, ale váš kolega po takovém mobilu dlouho touží. Takže znovu transportujte!

O – Odmítnout

Co uděláte, když se na vás z domovní poštovní schránky vyřítí štos letáků, katalogů a reklamních leafletů? Většina z nás takové letáky okamžitě likviduje, respektive „archivuje v popelnici”. Stejně tak to funguje při zpracování nevyžádané elektronické pošty. Od reklamy na erotické pomůcky přes řetězové e-maily až po roztomilé obrázky koťátek, které rozesílá kolegyně. Odmítejte, likvidujte, mažte.

V některých případech se stává, že informaci, která se na vás valí, chcete odmítnout, ale je nutné k tomu přidat ještě AKCI. Sem patří například dopis, který jste získali omylem. Můžete ho vyhodit rovnou, ale slušné je během dvou minut napsat odesílateli, že patrně spletl adresu. Nebo reklamní e-maily či otravné zprávy na sociálních sítích – opět stačí vymazat, ale když během dvou minut vykonáte akci „kliknout na odkaz odmítající další posílání” nebo „odstranit z přátel”, ušetříte si tyto akce do budoucna. Patří sem pochopitelně i úkoly, které jsou určené někomu jinému (i zde jednak odmítněte, ale současně transportujte na správnou osobu a současně vykonejte akci „napsat šéfovi, ať příště tyto úkoly dává někomu jinému”).

Při ODMÍTNUTÍ jsme si ukázali, že je dobré kombinovat jednotlivé položky PATOSu. Žádnou z technik bychom neměli brát jako dogma. Kombinace a hledání nových nečekaných spojení je základem veškeré kreativity. Právě v tom, jak