33
Umím odpočívat? Najdu si čas na přestávku?
Ing. Veronika Štefková
NahoruRozložení dne
Je všeobecně známo, že den má 24 hodin. Zkusili jste si někdy zapsat, co celý den děláte? A když jste dělali nějakou činnost, vnímali jste, že děláte skutečně tuto činnost, nebo jste byli myšlenkami mimo?
Den je běžně složený z následujících činností:
-
spánek,
-
základní lidské potřeby – jídlo, zábava, cvičení, přátelské setkání, čas na sebe apod.
-
práce – podnikání, poslání, dobrovolnická činnost apod.
Když se zamyslíme nad tímto složením, vyplývá z toho, že každé z těchto činností byste měli věnovat přibližně 1/3 vašeho běžného dne. Tento způsob mi přijde jednoduchý pro pochopení, a tedy i vhodný pro nastavení u klienta, který ke koučovi přichází s níže uvedenými problémy.
To znamená, že:
-
8 hodin by měl trvat spánek, při kterém tělo bude odpočívat a regenerovat;
-
8 hodin by člověk měl věnovat sobě a uvědomovat si přitom, co právě dělá (například na obědě si vychutnat jídlo a uvědomit si, jaké má chutě, nebo při odpočinku jen odpočívat a nedělat nic jiného…), pokud si toto člověk neuvědomuje, má mnohdy pocit, že mu celý den utekl „mezi prsty”;
-
8 hodin by měla zabrat pracovní činnost, kterou koná, ať už jako zaměstnanec, podnikatel, či dobrovolník.
Rozložení dne pak bude vyvážené, tělo dostane přesně to, jaká je jeho fyziologická potřeba, a člověk bude klást důraz na sebe a zbytek dne bude věnovat činnosti, která jej naplňuje.
Klienti přicházejí s následujícími situacemi a pocity:
Právě totální nevyváženost dne, neuvědomování si situací a činností, které zrovna člověk činí, způsobuje stres, podrážděnost, někdy až agresi, nespokojenost apod. Ač je o této otázce napsáno a zodpovězeno mnoho, je stále velmi málo lidí, kteří mají svůj den vyvážený, a naopak jsou spíše ve vleku událostí a nechávají se unést situacemi, které je provázejí v průběhu dne.
NahoruOdpočinek a přestávky
K čemu je dobrý odpočinek a přestávky? Jedno hledisko je zdravotní – dáte odpočinek tělu, druhé hledisko je odpočinek mentální – dáte odpočinout mozku a hlavě, třetí – uděláte si čas pro sebe. Máte několik možností, jak zahrnout přestávku či odpočinek do svého dne. Některé techniky jsou popsány v poslední části této kapitoly.
Úvod a konec koučovací schůzky
Každá schůzka by měla začínat zjištěním potřeb klienta, zda se cítí pohodlně a komfortně, zda mu něco nechybí, poskytnout mu psací potřeby, papíry, lehké občerstvení v podobě kávy, čaje či jiného nealkoholického nápoje.
Závěr schůzky by měl být shrnutím; je dobré nechat klienta, aby si sám uvědomil, co vše bylo v rámci koučovací schůzky provedeno, tak dojde k lepšímu zapamatování. Na úplný závěr by měl zaznít dotaz kouče, zda vše proběhlo v pořádku a klient se cítí dobře a odchází ve správném rozpoložení. Také je možné se domluvit na promyšlení dílčích myšlenek do další koučovací schůzky či klientovi klidně zadat úkol, pokud je to potřeba a on souhlasí, že se jej aktivně zhostí.
Úkolem pro klienta může být právě sledování a zapisování činností, které každodenně dělá, díky tomu dochází k následovnému uvědomění si návyků. Zapsání totiž umožní vidět den z nadhledu, pomáhá to k uvědomění si toho, co klient prožil, tzv. „aha” momentu. A napsání následně pomáhá v úpravě rozložení dne a v odstraňování zažitých a automatických procesů, které klient dělá v průběhu dne.
NahoruPrvní setkání
Proto je na prvním setkání nutné zmapovat/zanalyzovat celou situaci. Je velmi důležité přesně zjistit, co konkrétně chce se mnou klient řešit a co má být výsledkem našeho koučování. Mít přesně zadaný cíl je vodítkem, kterým se koučování bude odebírat v následujících setkáních.
Situace, které mohou nastat v této oblasti, jsou například:
-
Každý den jen „něco musím”.
-
Nemám dostatek času na sebe.
-
Nestíhám, pořád nestíhám.
-
Je na mě vyvíjen tlak ze strany vedení.
-
Přestávky nedělám, na obědě pracuji a pak pracuji i doma.
-
Chci mít prostor v práci na regeneraci, jsem pořád ve stresu.
-
Mám spoustu plánů, ale díky práci se mi nedaří si je plnit.
V rámci prvního setkání byste se neměli spokojit pouze s jednou ze zmíněných otázek, ale položit i doplňující otázky, které ujasní, „CO PŘESNĚ” chce klient řešit. Může se totiž stát, že tím se cíl schůzek může obměnit, více konkretizovat, nebo dokonce úplně změnit. Nebo tímto krokem můžete velký cíl rozdělit do několika menších.
Doplňující otázky mohou být tyto:
-
Jak ideálně by měl váš den vypadat?
-
Jak máte rozložený den nyní?
-
Víte, ve kterých situacích se dostáváte pod tlak a do časového presu?
-
Co byste chtěl na svém dni změnit?
-
Které situace vám způsobují největší stres?
-
Které plány je pro vás důležité realizovat?
-
Existuje něco, proč si odepíráte odpočinek?
-
Co jste ochoten udělat pro změnu?
-
Učinil jste již nějaké konkrétní kroky ke změně v rozvrhu svého dne?
-
Co pro vás znamená odpočinek?
-
Uvědomujete si, které části dne jste využil k odpočinku? Jak jste se při nich cítil?
-
Když je na vás vyvíjen tlak, jak reagujete? A jak pak probíhají další hodiny vašeho dne?
-
Co vás brzdí v tom, abyste změnil svůj rozvrh dne?
Můžete si najít i další doplňující otázky ke konkretizaci cíle.
Jak postupovat při řešení cíle si ukážeme na dvou praktických příkladech.
NahoruPraktické příklady a cvičení
1. Stále něco dělám, mám pocit, že pořád jen „něco musím” a pak pouze otupěle zírám večer na televizi.
Klientka je žena ve středním věku, která pracuje jako účetní. Práce ji baví, miluje čísla, ale poslední dobou má pocit, že jen plní přání vedení. V práci zůstává poslední a nedokončené úkoly si bere i domů. Najednou se cítí velmi unavená, jelikož se ocitla v pasti úkolů, a když přijde domů, už jen otupěle zírá na kriminálky v televizi. Víceméně vlastně nevnímá, co v televizi běží, protože v myšlenkách už přemítá, co má všechno obstarat, udělat a zařídit další den. V poslední době se jí stává, že v neděli nemůže usnout, pak usne kolem čtvrté hodiny ráno a za pár hodin vstává.
Není to tak dávno, co ráda plavala, scházela se na skleničku dobrého vína s přáteli, milovala divadlo a umění a ráda chodívala na dlouhé procházky městem. Nyní si uvědomuje, že všechna pozvání odmítá, koníčky, které miluje, odsouvá na později a zdá se jí, že každý její den je úplně stejný. Začíná být zoufalá z celé této situace a neví, jak ze začarovaného kruhu ven.
Velmi ráda by si ujasnila a uvědomila, proč se jí vůbec nedaří odpočívat, proč odmítá přátele, proč nedělá činnosti, na které se vždy těšila. Chtěla by znovu nastolit nějaký řád ve svém dni, aby se nedostávala do těchto zoufalých stavů a tupého zírání na televizi. Chce znovu nalézt ztracenou rovnováhu mezi prací a odpočinkem.
Po první schůzce jste se dohodli na konkrétním cíli, po přečtení zadání zkuste tento cíl identifikovat:
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nyní zkuste napsat, jak byste danou situaci vyřešili jako kouč:
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Řešení:
Konkrétní a dohodnutý cíl = uvědomit si, jak má klientka nyní rozložený den, a pak pracovat na obnovení ztracené rovnováhy; nastavit si rozložení dne tak, aby opět získala čas pro sebe a činnosti, které ji baví.
Postup k naplnění cíle:
-
V úvodu druhé schůzky bylo potvrzeno, že je to opravdu cíl, na kterém máme pracovat. Klientkou bylo potvrzeno a odsouhlaseno, že na cíli můžeme pracovat spolu.
-
První otázka směřovala k tomu, zda si je klientka vědoma toho, kdy nastal obrat a ona se zaměřila pouze na práci a opustila koníčky. Klientka odpověděla, že to bylo v době, kdy se otevřel nový pracovní projekt a s tím spojené množství práce. Na začátku se jednalo pouze o pár faktur, ale objem narůstal a ona prakticky celý projekt dělala sama, a to společně s původní náplní práce. Klientka prosila vedení o přijetí další účetní, to stále slibovalo, že někoho přijmou další měsíc, ale nic se nestalo. Tak to pokračovalo i následující měsíc. Další odpověď zněla, že zatím nemají prostor přijmout další účetní, že to klientka určitě zvládne a další měsíc se situace bude řešit.
-
Druhá otázka tedy byla směřována na to, jak klientka nyní tráví svůj den. Ta odpověděla, že vstává každý den okolo šesté hodiny již s pocitem únavy, v kanceláři je první, po cestě si kupuje nějakou bagetu nebo koláček, a snídá v běhu. Už má totiž v hlavě, co všechno musí stihnout. Celý den je v jednom pracovním kole, až si v 19 hodin uvědomí, že v kanceláři už nikdo není, jen paní uklízečka. Vezme tedy všechny nedokončené úkoly s sebou domů, doma si dá rychlou večeři, ještě chvíli pracuje a pak tupě zírá na televizi. Jde spát a další den celý tento kolotoč znovu a dokola, každý den už několik měsíců.
-
Bylo potřeba zjistit, jak si klientka přeje trávit den. Klientka uvedla, že by si přála trávit v práci jen osm hodin a pak se věnovat činnostem, které ji naplňují. Že už ji přátelé přestávají zvát, ať jde na víno. Ale že první, co potřebuje, je odjet alespoň na 14denní dovolenou. Další související otázka zněla, jak chce, aby fungovala v práci? Odpovědí bylo, že se chce zase věnovat jen tomu svému původnímu projektu a druhý projekt předat nové účetní, kterou zaučí před odjezdem na dovolenou, a pak bude pokračovat v práci dál.
-
Hovor se stočil k pracovní rovině, proto bylo na místě se dotázat, zda si dokáže představit, že to vedení opět neschválí? Jaký by byl postup v tomto případě? Existuje zde totiž reálná možnost, že i přestože si klientka řekne znovu o posilu, vedení zase dá slib, a nic nesplní. Tzn. že…