dnes je 19.3.2024

Input:

Jak si vybrat kouče? Lesk a bída alchymistů 21. století

8.12.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4
Jak si vybrat kouče? Lesk a bída alchymistů 21. století

Jiří Pokorný

Tato kapitola je zaměřena na současnou situaci v oblasti koučování v rámci České republiky. Jsou tu také uvedena kritéria, podle kterých je dobré si vybrat kouče pro vlastní osobu či vlastní organizaci. A v závěru nakoukneme i „za oponu” tohoto oboru – pod titulkem „Lesk a bída alchymistů 21. století” jsou připomenuty velké úspěchy, ale i nepěkné fauly dnešních koučů, lektorů či konzultantů. Případy, o kterých se moc nemluví, ale existují – dějí se dnes a denně a udivují všechny, kteří se v andragogice (vzdělávání dospělých) pohybují!

Tady a teď – ČR rok 2017: to jsou časy a místo koučinku zaslíbené. My Češi jsme v tomto oboru skutečně velmi šikovní, kreativita je nám vlastní a pomáhá i historický faktor, že psychologie právě v našem teritoriu kdysi také vznikala. Samozřejmě tento současný boom má i svá úskalí, do koučinku se nahrnula spousta lidí, kteří mají o práci s lidskou psychikou představy naivní a vidí před sebou jen velké výdělky a uspokojení svého ega („budu ten, co bude zachraňovat jiné!”). Dále se tu objevují také lidé, kteří se potýkají s vlastními nevyřešenými problémy a chtějí koučovat jiné hlavně z toho důvodu, aby nemuseli pracovat sami na sobě. Takový útěk s rádoby ušlechtilým motivem.

Ale znovu zdůrazňuji: obor je u nás na velkém vzestupu, naši nejlepší kouči jsou lepší než zahraniční špičky (např. Radvan Bahbouh, Magdalena Bartoš Vokáčová, Kalmán Horváth, Mark Dzirasa a spousta dalších). Jen je nutné respektovat základní pravidla vedoucí k úspěchu, a to:

  • opravdu dobrý kouč roste mnoho let, nejdůležitější jsou zkušenosti (to nejde tzv. přeskočit),

  • je nutné neustále se vzdělávat, pořád se učit nové techniky a trendy,

  • naprostou nutností je mít svého supervizora (kouče koučů), který koriguje koučovo „fungování”,

  • vlastní opakovaná psychohygiena je nezbytná, jinak vás to „semele”.

Rychlý rádce pro výběr kouče

Chcete pro sebe, pro svůj tým nebo pro celou svoji organizaci vybrat kvalitního kouče? Kritérií pro výběr lze uvést určitě mnoho, zde je shrnuto osm základních:

1. Vyžadujte po kouči reference, jeho historii, případně i vzdělání a hlavně bezplatnou ukázkovou hodinu.

2. Nevybírejte si levné kouče. Bohužel rovnice drahý kouč = dobrý kouč vždy neplatí, ale takřka 100% platí rovnice levný kouč = špatný nebo začínající kouč! (Odpovídající průměrná cena zkušeného kouče je dnes mezi 3–4 tisíci korunami za 60–90minutové koučovací sezení.)

3. Zajímejte se nejen o rozsáhlost všech nabízených témat (velký záběr je dnes běžný a žádaný), ale také o to, v jakém tématu je kouč jedinečný a ovládá v něm něco, co nikdo jiný.

4. Konkrétní osoba kouče také hraje významnou roli. Mezi vámi a koučem musí fungovat důvěra a určitá lidská chemie (nezaměňovat za to, že vám kouč „sedne” téměř jako kamarád – pokud klient žena má potíže s muži, pak bych si na jejím místě vybral jako kouče právě muže!).

5. Profesionální kouč se s vámi před začátkem koučinku setká, podrobně prozkoumá vaše vyslovené i nevyslovené potřeby, neslibuje cokoliv a kdykoliv – naopak sestaví realistický plán koučování, který společně písemně odsouhlasíte.

6. Dobrý konzultant je i během koučinku schopen neustále otevřeně porovnávat vaše původně domluvené cíle s realitou, které se vám povedlo dosáhnout, a v případě, že koučink cíle neplní, je schopný korekce (nebo koučink zastaví a předá ho případně někomu jinému). Koučink by měl trvat cca rok; chodit na sezení s koučem několik let každé 2–3 týdny je jen vytvářením další závislosti.

7. Koučink nemá být jen učící proces, který odpracují obě zúčastněné strany. Naopak celé sezení musí být zároveň zábavné tak, že koučovaný je zaujat koučinkem, jako kdyby byl na dobrém filmu. Na konzultantovi nikdy nesmí být vidět znechucení, velká únava, či dokonce zlehčování až pohrdání zákazníkem!

8. Samozřejmostí dobrého lektora či trenéra je nepoužívat politická, náboženská či sexuální témata či poznámky (kouč, který kritizuje svého klienta kvůli jeho politickým názorům či s ním naváže intimní styky, je špatný kouč a dělá ostudu své profesi).

Lesk alchymistů 21. století

V mírné nadsázce tady nazýváme dnešní kouče a lektory alchymisty 21. století – právě pro tu podobnost kombinace velkého vlivu na lidi (pomocí širokého vědění) a současně i rizika, že takový obor láká hodně podvodníků různého typu. Nejdříve se zkusíme podívat na ty lepší stránky:

1. Obrovská pomoc profesionálních koučů pro současnou společnost spočívá v jejich schopnosti pracovat s lidskou psychikou. Mnoho lidí dnes nezvládá rychlost a tvrdost doby, očekávané požadavky jsou pro ně břemenem k neunesení, psychologická a psychiatrická péče v ČR je silně podhodnocena a nezvládá tento nápor (člověku se silnou depresí nabídne dobrý psycholog vzhledem ke svému přetížení termín za 2–3 měsíce), tady je dobrý kouč rychlým řešením. Samozřejmě tato varianta je východiskem pouze pro lidi, kteří netrpí psychickou poruchou či psychickou nemocí. Tam je nutné opravdu vyhledat klinického psychologa či zkušeného psychiatra – takto postiženo je ale jen cca 10 % populace, což znamená, že drtivé většině lidí dokáže profesionální lektor pomoci od dočasných psychických potíží. Navíc pro mnoho lidí je vnitřně návštěva kouče v pořádku („to je přece osobní rozvoj!”), ale jít k psychologovi už ne („nejsem přece blázen, cvokaře ne!”). Bohužel tyto skutečně obrovské možnosti koučů zatím nejsou plně využívány, smutný je přezíravý až tvrdě odmítavý postoj samotných psychologů a psychiatrů. („My jsme ty hlavy studované, pomazané, co si to ti šarlatáni dovolují nám pomáhat.”).

Vysoce postavený manažer se už dlouho cítí psychicky mizerně. Ačkoliv vydělává velké peníze a dosáhl prestižní pozice, necítí v životě žádnou radost, všechno je pro něj taková nesmyslná štvanice. Takový člověk vzhledem ke svému vysokému egu (ale i strachu o svoji pozici a „co by tomu lidi řekli”) velmi pravděpodobně nikdy k psychologovi nepůjde. Ale dobře vybraný kouč je východiskem. Firma svému manažerovi zaplatí roční interaktivní koučink, a za takovou dobu dobrý kouč v 90 % musí uspět tím, že pomocí emočních vzorců a technik psychohygieny klienta zklidní, což má nejen emocionální přínos, ale díky tomu také silně vzroste produktivita tohoto řídícího pracovníka.

2. Zkušený kouč dokáže zklidnit situaci i ve firmách, nastavit novou, dospělou komunikační formu mezi odděleními: Vztahy v dnešních výrobních i obchodních organizacích jsou často nepěkné a vyhrocené. Pracovníci jsou vystresovaní, vyhořelí, mezi odděleními se šíří konflikty a zablokovaná komunikace. Napětí, které se šíří celou firmou, je potom přímo hmatatelné a už se těžko dá řešit zevnitř organizace. Tady je opět prostor pro zkušeného kouče, který má tu obrovskou výhodu, že není emočně angažovaný na žádné ze stran konfliktu. Pokud má zkušenosti a charisma, je v danou chvíli pro takto zablokovanou firmu „darem z nebes”. Stačí mu popsat situaci, odděleně promluvit s hlavními zúčastněnými a pak udělat společnou mediaci – řízené asistované vyjednávání. Může si dovolit říkat věci a věty, které by od představitele managementu firmy lidé nepřijali.

Ve výrobních firmách se často objevuje napětí mezi „modrými a bílými límečky.” Tedy mezi lidmi, kteří přímo pracují ve výrobě, a mezi THP pracovníky, kteří mají produkovat jiné služby jako např. servis pro výrobu. V nějaké podobě se tato situace vyskytuje takřka v každé firmě (myšlenky a věty typu: „Kdo na koho tady dělá!”). Pokud není konflikt úplně vyhrocen, dokážou si HR a další pracovníci vedení tuto situaci pohlídat, usměrňují ji a napětí regulují svými vstupy. Ale pokud se konflikty vyhrotí (v jedné nejmenované firmě taková situace skončila fyzickou rvačkou lidí ze dvou různých oddělení před zraky zděšených zahraničních vlastníků na vánočním firemním večírku), je zdaleka nejvhodnějším řešením zkušený nezávislý kouč – mediátor. Takový, který podobnou situaci už mnohokrát zažil a vyřešil. Příklad uvedený v závorce se skutečně stal, druhý den byl navíc medializovaný v novinách, takže kromě několika trestních oznámení a kompletně vztahově i procesně zablokované firmy došlo i na značné znehodnocení jména organizace na veřejnosti. A i v tomto reálném případě kouč – mediátor situaci vyřešil: autor této publikace se na tom podílel.

3. Velkým prostorem pro koučovací práci je i kariérové poradenství: Dnes je mnoho lidí (ať už oprávněně nebo neoprávněně) nespokojeno ve svém zaměstnání, pořád jim v hlavě rotují myšlenky „mám na víc!” nebo „nechci být v práci každý den do večera” či „jinde je to určitě lepší” atd. A to všechno mohutně podporuje dnešní situace na trhu práce, kdy zuří o kvalifikovanou motivovanou pracovní sílu obrovský boj. Tady je další role kouče – dnes se na ně obrací mnoho lidí, kteří jsou ochotni si platit koučink ze svých prostředků a díky tomu samozřejmě mají i obrovskou chuť ke změně (nechtějí si konzultace pouze odsedět, ale – jakkoliv je dnes toto slovo zprofanované – pořádně odmakat). Dobrý kouč dokáže v těchto případech dodat odborný a nezávislý pohled i potřebnou popsanou intervenci. Možností je vždy několik, vybírá si z nich klient, nicméně kouč je okomentuje se všemi případnými plusy a mínusy.

Na koučink dorazila hlavní účetní, která je nespokojená se svým platem v německé firmě, ve které pracuje jeden rok. Do firmy nastoupila po tříleté mateřské dovolené, její sebevědomí po takové době bylo na bodu mrazu, a tak souhlasila s nižším nástupním platem ve víře v pozdější navýšení. To však nepřišlo. Dotyčná paní vedla několik lidí ve svém oddělení, zvládala vést účetnictví podle zahraničních standardů, vedla jednání v angličtině i v němčině a nechodila domů dříve než po 10 odvedených pracovních hodinách. A to vše až do chvíle, kdy „náhodou” zjistila, že její předchůdkyně měla plat vyšší o 50 %, zatímco její žádosti o zvýšení platu po poctivě odpracovaném roce německý šéf s úsměvem odmítl. To byl zlom v jejím myšlení – najala si na tři lekce (celkově za 9 000 Kč) kouče, na kterého dostala referenci od svého manžela. Kouč analyzoval její situaci v následujících krocích:

  • popsal klientce, jakou má skutečnou cenu na trhu práce,

  • nechal si simulovaně přehrát, jak si řekla o zvýšení platu svému nadřízenému (a klientce sdělil, že po takové „nesebeprezentaci” by jí také na místě jejího německého šéfa nepřidal),

  • udělal s klientkou rozbor její osobnosti a naučil ji techniky, které zdravě zvyšují sebevědomí,

  • požádal klientku o podrobný popis projevu jejího nadřízeného a určili společně jeho osobnostní motivátory,

  • po další korekci neverbální komunikace klientky a stanovení vyjednávací taktiky pro licitaci o platu si kouč simulovaně s koučovanou opakovaně přehráli samotné jednání (dokud nebylo skutečně

Nahrávám...
Nahrávám...