Metody posilování paměťového procesu

801

Metody posilování paměťového procesu

Jana Vejsadová

Vzpomenete si ještě na mentální faktory, které ovlivňují proces zapamatování? Neztratili jste motivaci k dalšímu procvičování a zdokonalování vlastní paměti? Věnujte ještě chvíli pozornost dvěma dalším faktorům, o nichž už byla několikrát řeč - vizualizaci a asociaci. Znovu si je dnes procvičíme a navíc se seznámíme s dvěma technikami, které umí dělat s naší pamětí doslova divy. Jedna z nich – Loci technika bude navíc úzce souviset s lokalizováním informací.

V předchozích lekcích jsme si přiblížili některé paměťové techniky, které pomohou k rychlejšímu ukládání podnětů a poslouží následně i jako nápověda při jejich vybavování. Byla řeč o strategii prvního písmene, přiblížili jsme si také akrostika a akronyma. Častěji než mnemotechnické pomůcky však využíváme logiku nebo vrozenou schopnost mozku transformovat verbální i vizuální informace a ty pak přirozeně spojovat s jinými, už v paměti uloženými. Vyvolává to v nás pozitivní emoce z vlastních schopností.

 NahoruAsociace – spojitost

Každou novou informaci mozek v procesu kódování nejprve porovná, aby zjistil, jestli už s podobnou dříve nepracoval a hledá pro ni možnou spojitost. Je to automatický způsob našeho myšlení. Někdy možná až příliš! Často si vzpomenu na svou dávnou kolegyni, která své obdivuhodné znalosti z historie vysvětlovala tím, že všechno zná z pokleslých románů. Ze skromnosti však nikdy nedodala, že je četla vždy s encyklopedií u ruky, všechna historická data si pečlivě ověřovala a dávala do dějinných souvislostí v celosvětovém měřítku. Já jsem to všechno nechala jen na svém mozku, proto mi mnohé uniklo. Lidé, kteří umí nakládat se svými znalostmi racionálně, mají vytříbený přirozený způsob asociování. Dokáží rychle spojovat a stavět na vědomostech, které získali v průběhu dosavadního života.

Proces spojování informací umožňuje vytvářet vztahy a spojitosti mezi slovy, předměty i obrazy, které mají určitou společnou vlastnost, lokaci nebo význam. Podle toho můžeme asociace rozdělit na:

• fonetické asociace, v nichž se na základě zvukové podobnosti seskupují různá slova, např. kůže a růže.

• sémantické asociace, v nichž na základě významu slov vytváříme spojení např.: kůže – pokožka, růže – květina.

• metaforické asociace vznikají na základě přeneseného významu: např.: kůže – kožich, růže – svatba.

• logické asociace spojují prvky, které spolu zapadají do určitého rámce: např.: kůže – póry, růže – keř.

Velmi často se v myšlenkových asociacích spojují dva prvky na základě našich osobních prožitků či představ. Jsou subjektivní a často se vytváří podvědomě. Pochopíme a pamatuje si je pouze my sami, protože znamenají naši osobní vzpomínku, např.: kůže – slunce, růže – Lidice.

Schopnost vytvářet asociace vyžaduje kreativní přístup. Procvičování této dovednosti chce zpravidla určitý čas také na to, aby se každý zbavil ostychu především před sebou samým. V tréninkových programech často pracujeme s kreativními představami a asociacemi. Zpočátku panuje mezi účastníky obava, aby se svou „bujnou fantazií” neshodili před ostatními. Někdo roztaje dřív, někdo později, ale brzy se ukáže, jak individuální jsou myšlenkové pochody každého z nás. Originální a často velmi svérázné asociace se však vryjí do paměti takřka kolektivně.

Vizualizace – představivost

Vizualizace – představivost – je další z našich vrozených schopností. Opírá se o smyslové vjemy uložené v paměti, kombinuje je a vytváří nové obrazy. Představujeme si místo, které jsme nikdy před tím nenavštívili, tvář neznámého člověka na druhé straně telefonu nebo chuť cizokrajného ovoce.

Jakákoliv informace, kterou přijímáme, je obvykle zaznamenána a rozpoznána v podobě názorné představy (zrakové, sluchové,atd.), ale do paměti se zároveň přepisuje ve verbální (slovní) podobě. Spojení „mentální obraz – slovo” napomáhá vzniku asociací. Umožňuje spojit několik věcí a zvyšuje naději na jejich následné vybavení. Je zbytečné se bránit vlastní fantazii. I na první pohled absurdní spojení mezi nesourodými pojmy, které jsme si v mysli vytvořili, v nás vzbuzuje určitý pocit nebo pro nás má nějaký smysl.

Slova různého významu mohou mít hned několik obrazů společných. Chceme-li mezi nimi nalézt spojnici, musíme si mezi oběma slovy vytvořit obrazovou představu. Může je spojovat prostředí, tvar, způsob použití, vlastnost atd.

Vrátím se zpět k našim dvěma slovům: kůže – růže.

Je mi líto, že musím pokračovat v textu dál. Chtěla bych Vám dát raději prostor k zamyšlení nad vlastním mentálním obrazem, který naskočí do Vaší mysli jako první. Zkuste to i přesto, že Vám jich několik nabídnu. Např.:

• kůže – růže › trny

• kůže – růže › žena

• kůže – růže › vůně

• kůže – růže › nemoc, atd.

Bylo by asi velmi obtížné rozlišit slova a situace podle toho, jaké v nás vyvolávají představy. Obvykle jsou individuální, obraz se u každého člověka liší. Slovo „zvíře” vyvolá konkrétní obraz: kočky, psa, koně, opice. Slovo „hudba” také v každém z nás rozezní melodie typické pro náš oblíbený hudební žánr. Stejně individuální bude vizuální představa dovolené, maďarského guláše nebo Internetu.

Obrazové představy spojené s některými pojmy nebo jmény jsou však natolik podpořené sémantickými asociacemi, že bývají totožné nebo velmi podobné u většiny lidí. Např.:

• petrklíč › jaro

• láska › srdce

• Picasso › holubice

• Slavíček › U nás v Kameničkách

• Don Giovanni › Mozart

Zkuste se chvíli nebrat vážně a spojujte slova s představami! Čím pilněji budete tuto schopnost cvičit, tím barvitější Vaše mentální obrazy budou. Od obrazové představy konkrétního slova přejdete k prostředí, kde se nachází, k použití, vlastnostem, k výrazům, které s ním máte spojené, k situacím, osobám, přes synonyma až po jeho znění v cizích jazycích,…

 NahoruTechnika Loci – metoda místa

V úvodu dnešní lekce jsem Vám slíbila divy. Vybrala jsem proto dvě paměťové techniky, které mi můj slib pomohou naplnit. Obě patří k asociativně obrazovým metodám, tzn. že v sobě zahrnují jak faktor asociace, tak vizualizace.

Loci technika (locus =lat. místo) je zřejmě královnou mezi mnemotechnikami. Bývá připisována Simonidovi z Ceosu, který byl jedním z nejobdivovanějších lyrických básníků starého Řecka (556-468 př.n.l.). Ke zrodu této metody se váže legenda, podle níž si Simonides díky svému pozorovacímu talentu dokázal zapamatovat tváře všech lidí ve spojení s konkrétními místy, na nichž seděli na hostině před tím, než se v hodovní síni zřítil strop. Dílem náhody se jako jediný zachránil a mohl tak identifikovat, kdo se stal obětí tragédie.

Pochopil, že ve spojení s místem (paměťovým stanovištěm) si lze zapamatovat mnohem víc informací.…