dnes je 1.7.2022

Input:

Pozornost

25.6.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

501
Pozornost

Jana Vejsadová

Pozorujte se! Jedině tak si zlepšíte pozornost a paměť.

Už v minulé lekci jsem Vás upozornila na jeden příklad, který zažil snad každý z nás. Čtete knihu, oči bloudí už na dolním okraji stránky a Vy si náhle uvědomíte, že z obsahu nevíte nic.


Podobný jev prožívá většina lidí i u předpovědi počasí. Hlídáte čas, abyste relaci nepropásli, usednete k televizi a ... hlasatel už informuje o tom, jaké počasí bude za tři dny. To, jak bude zítra a pozítří Vám úplně uniklo. Zkuste si odpovědět, proč? Kde v té chvíli bloudily Vaše myšlenky? Co Vás zaujalo víc než obsah předpovědi? Vlastní starosti nebo nový účes moderátorky? Každého rozptýlí něco jiného, ale důsledek je stejný. Nepozornost!

Příkladů a zákonitostí bych Vám mohla vyjmenovat celou řadu. Je zajímavé, kolik obdobných situací zažíváme.

Pozornost je schopnost, která umožňuje výběrové zaměření a koncentraci vědomí člověka na určité předměty a jevy.

Je tedy selektivní - dokáže monitorovat a vybírat jen ty podněty, které si v daném okamžiku přejeme nebo potřebujeme uvědomit a ostatní pomáhá ignorovat. Je nezbytnou součástí kognitivních (poznávacích) procesů. Znamená zlepšení jakékoliv činnosti. Závisí na osobnosti, zájmu a vztahu ke světu. Vyžaduje mobilizaci všech smyslů a odhodlání si vjem zapamatovat.

Podstata pozornosti z fyziologického hlediska spočívá ve střídání procesů vzruchu a útlumu v mozkové kůře. Podráždění určitých nervových center v mozku probíhá při současném útlumu ostatních. Například studujeme důležitý materiál a zvuk hlasitého hovoru našich kolegů náhle odpoutá naši pozornost. Vzruch přivedený do akustické oblasti utlumil vzruchy ve zrakových centrech mozkové kůry.

Typy pozornosti

Pozornost může být:

  • záměrná (úmyslná),

  • bezděčná (neúmyslná).

Záměrná pozornost je aktivní, vědomě zaměřená a řízená. Předmět sám o sobě naši pozornost upoutat nemusí, přesto k soustředění využijeme všechny prostředky. Vědomě aktivujeme pozornost, když popisujeme to, co si potřebujeme zapamatovat: „Vypínám žehličku”, „Zhasínám a zamykám dveře” (viz 1. lekce). V takové situaci se pozornost stává nejdůležitějším faktorem ukládání vjemů do paměti.

Příčinou většiny našich potíží není špatná paměť, ale nedostatečná záměrná pozornost.

Bezděčná (neúmyslná) pozornost vzniká a udržuje se bez vědomého úmyslu. Síla podnětu, který ji upoutává, bývá spojena s emocemi (hrozba nebezpečí), s neobvyklostí (kontrast s okolím), s osobním zájmem nebo může mít impuls určitý sociální význam.


V přednáškovém sále probíhá velmi zajímavá přednáška. Pozornost všech zúčastněných je upřena k tématu. V tom zazvoní někomu z přítomných mobil. Pozornost všech posluchačů se v tom okamžiku bezděčně přesouvá na provinilce a následně záměrně k vlastnímu mobilu. Je vypnutý?

Vlastnosti pozornosti

Jednou z vlastnosti naší pozornosti, kterou je možné posilovat, je její intenzita. Výrazně poklesne při únavě, ale i v bdělém stavu je krátkodobou záležitostí. Stoprocentní koncentrace pozornosti jsme schopni dosáhnout vždy jen v krátkých časových úsecích. Nejvyšší soustředění udržíme podle dosavadních výzkumů 30 – 90 sekund. Po uplynutí tohoto času se pozornost začíná rozptylovat a my se musíme znovu koncentrovat.

Stabilita pozornosti vyjadřuje, jak dlouho je možné ji udržet. Nejedná-li se o plné nasazení, dokážeme se soustředit na výklad, tvůrčí aktivitu nebo jiný pracovní úkon přibližně 30 – 50 minut. Závisí to kromě vrozených dispozic i na motivaci a složitosti nebo zajímavosti vykonávaného úkolu.

Rozsah neboli kapacita pozornosti je měřena počtem prvků (předmětů, obrázků), které lze zachytit v okamžiku koncentrace. V jediném okamžiku (0,07 sekundy) je možné postřehnout maximálně 6-8 nepravidelně rozmístěných prvků v prostoru. Schopnost kolísá podle dispozic daného jedince, ale je podmíněna také rozmístěním, barvou, atd. Rozsah pozornosti je větší, když spolu podněty souvisejí, spojují se v celek (např. písmena tvoří slovo), jsou si podobné vlastnostmi, a když navazují na zkušenost a praxi testovaného. Rozsah pozornosti se zužuje, máme-li postřehnout nejen počet prvků, ale i jejich vlastnosti.

Poslední z vlastností, kterou uvedu, je kolísání (oscilace). Je-li fixace pozornosti narušena vlivem více podnětů, pozornost těká z jednoho na druhý. Příkladem kolísání pozornosti by mohla být např. situace, kdy pobýváme v místnosti, kde tikají hodiny. Po chvíli přestaneme tikot vnímat, stojí zcela mimo naši pozornost, která je v daném okamžiku upřena k jinému podnětu. Jakmile soustředění poleví, znovu jejich zvuk zaznamenáme. Stane-li se, že se hodiny zastaví, náhlé ticho (nový, neobvyklý vjem) naši pozornost směrem k hodinám upoutá okamžitě.

Pozornost nesnese polovičatost

Doba soustředění se u každého z nás liší. Je ovlivněna biologickými, psychickými i vnějšími faktory (viz 4. lekce), zájmem o danou činnost, motivací a osobními zvyklostmi. Někdo potřebuje k udržení pozornosti absolutní klid, někdo se naopak neobejde bez přiměřeného ruchu nebo hudební kulisy. Někteří z nás se lépe soustředí ve večerním klidu v zešeřelé pracovně, druzí brzy po ránu, když je všude ještě klid. Někdo se nesoustředí bez žvýkačky a jiný se nejlépe koncentruje při procházce v lese.

Velmi záleží také na charakteru podnětů. Hůř se soustředíme na neznámé informace, které se nedají

Nahrávám...
Nahrávám...