dnes je 28.11.2022

Input:

Předneste publiku svůj projev dokonale

12.9.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1201
Předneste publiku svůj projev dokonale

Doc. Ing. Vlasta Střížová, CSc.

Proslov by měl být připraven vlastním způsobem a stylem a také tak prezentován publiku. Musí být Vaším dílem, odpovídat Vašemu způsobu myšlení a cítění a být v souladu s Vaší povahou a temperamentem. Opravdovost projevu výrazně podpoří důvěru auditoria v to, co říkáte!

Sebeprezentace

Během profesionálního života býváme povoláni, abychom promluvili na veřejnosti, ať už před skupinou zákazníků, na schůzi správní rady, před kolegy, společníky, partnery, při prezentaci výrobku nebo služby či tržní strategie, vítáme důležité osobnosti, navrhujeme strategii spolupráce, řídíme porady apod. Řada z nás se cítí nesvá, má-li předstoupit před posluchače. Pro úspěch a vlastní dobrý pocit z  prezentace je proto třeba znát a respektovat základní kroky přípravy a realizace prezentace a jejich nácvik.

Tato lekce on-line kurzu Profesionální dovednosti manažera Vám přinese znalosti:

  • Nezbytných kroků v přípravě prezentace

  • Způsobů sebeprezentace

  • Možných přístupů k organizování projevu 

Příprava prezentace

Základní východiska:

Řečník (prezentátor) je každý, kdo mluví před lidmi. Důležité je, aby věděl, co má mluvit, proč má hovořit a jak to má říci. Svou řeč si musí umět připravit, vytvořit a přednést. Musí mít odpovědnost za všechno o čem hovoří.

Manažeři pronášejí projevy, prezentují různá témata, organizaci nebo sami sebe např. při setkáních nebo jednáních s klienty, na shromážděních zaměstnanců, setkáních s nadřízenými organizačními složkami, top managementem, na různých veřejných shromážděních atd. Auditorium/publikum, jeho velikost, složení či místa konání mohou být tedy různá. Proto je nezbytné neopomenout v přípravě projevu nic, co by mohlo ohrozit požadovaný efekt.

Základní kroky přípravy projevu

Faktory, které je třeba uvažovat při plánování prezentace:

Plán – účel – definice cílů – auditorium (posluchači) – místo konání a zařízení – sebeprezentace – časový rozvrh – vizualizace – obsah (zaměření prezentace) – struktura a organizace projevu.

Účel prezentace – definice cílů – dosahování cílů:

  • Účel prezentace – proč budu prezentovat.

  • Cíle prezentace – čeho chci dosáhnout na konci prezentace.

  • Obsah – o čem budu hovořit.

  • Dosažení cílů – jakým způsobem dosáhnu svých cílů.

Obsah prezentace:

  • musí odpovídat účelu nebo cíli,

  • plán obsahu zahrnuje: co bude obsahem, jaká bude struktura, přípravu poznámek, volbu způsobu prezentace, aby zaujala, „typ” jazyka.

Zaznamenat:

  • podstatné myšlenky a hlavní body – zaznamenat bez ohledu na pořadí a vzájemné souvislosti,

  • vyhledat mezi nimi ty, které spolu přirozeně souvisí:

    • tři až pět hlavních bodů,

    • je-li jich více, jde o snahu říci příliš mnoho nebo neseskupené myšlenky,

  • seřadit myšlenky podle priorit/významu (co musí být řečeno, co by mělo být řečeno, co by mohlo být řečeno),

  • vytvořit osnovu – strukturovat hlavní obsah:

    • hlavní body a jejich pořadínapř.: plán reorganizace společnosti – „současná struktura – proč se musí struktura změnit – nová struktura”; řešení problému – „uvedení problému – analýza - možnosti řešení – výhody/nevýhody – doporučení”,

    • doplňující body (každá hlavní myšlenka může mít jednu až pět myšlenek doplňujících),

  • které body lze doplnit příklady – výběr příkladů – myšlenek, situací, které jsou blízké posluchačům nebo s nimi mají zkušenost,

  • které body lze doplnit nebo zjednodušit vizuálními prostředky (obrázky, grafy ap., které usnadní ostatním pochopení a napomohou zapamatování); příliš časté nebo příliš malé užití může způsobit nudu:

    • naplánovat zařazení vizuálních prostředků,

  • napsat úvod tak, aby navodil zájem o téma, vytvořil pozitivní kontakt s publikem (také publikum si klade otázku “Proč bych ho měl poslouchat?“),

  • napsat závěr, který musí vystihovat účel proslovu, posílit změnu v mysli publika,

  • připravit se na diskusi.

Zásady:

  • nepsat celé věty (svádí ke čtení, ne k prezentaci) – působí nepřirozeně a neosobně,

  • poznámky na kartičkách:

    • klíčová slova a fráze,

    • poznámky k užití techniky,

    • doslovně pouze to, co bude přečteno pro přesnost (pravidlo, citace apod.),

    • každý důležitý bod na jedné kartičce podle struktury prezentace,

    • musí být snadno čitelné (velké písmo).

Zajímavost prezentace:

  • auditorium je zaměřeno na začátek prezentace – po určité části klesá pozornost,

  • k získání zájmu použít:

    • řečnické otázky – odpovídá na ně prezentující sám; mezi otázkou a odpovědí udělat pauzu – auditorium přemýšlí o vlastní odpovědi – tím se soustředí na to, co chce prezentující říci (např. „Současný objem prodeje klesá, co můžeme udělat?” PAUZA „Máme tři návrhy: nejdříve ze všeho…….”).

Vizualizace prezentace:

  • podporuje porozumění mluvenému slovu (flipchart, projektor, dataprojektor – prezentace v PowerPointu, poster apod.),

  • profesionální provedení pomůže vytvořit důvěru v obsah,

  • pomáhá ke zdůraznění bodů, uvedení příkladů, předvedení měnících se nebo neměnných obrazců, uvedení statistik, pro kontrolu informací,

  • pomocí „slidů”, grafů, schémat apod. lze ilustrovat text, objasňovat a zjednodušit složité myšlenky, posílit a zdůraznit účinek důležitých tvrzení, standardizovat a objasňovat poskytované informace apod.

1. „kolik”

  • závisí na předmětu prezentace – obsahu – vymezeném čase,

  • počet by měl umožnit auditoriu absorbovat „předváděné” informace – dostatek času pro vizuální zaznamenání celého obrazu,

  • neměla by dominovat prezentaci – nesoustředit auditorium pouze na vizualizační pomůcky – měla by stimulovat myšlení, ne ho potlačovat.

2. „obsah a design”

  • nekomplikovanost / nezahlcenost textem,

  • užít stejná klíčová slova jako v ústním projevu,

  • „ilustrace” – shrnutí toho, co obsahuje řeč – ne mnoho informací najednou; maximálně 5-6 slov na řádku, 7-8 bodů na fólii / slide,

  • velikost písmen (v mm) je rovna vzdálenosti (v metrech) mezi promítací plochou a publikem,

  • grafické uspořádání textu – body, tabulka, přehledný graf,

  • čitelnost – ne dlouhé věty – pouze body; ne komplikované na dálku nečitelné tabulky, grafy,

3. užití

  • mají pomoci „dopravit” zprávu – před použitím je nutné zkontrolovat funkčnost projektoru a potřebné zaostření,

  • organizovanost – správný sled,

  • pokud nepoužíváme, nenechávat zapnutý projektor,

  • užívat ukazovátko – zaměřit na projednávaný bod,

  • hovořit čelem k auditoriu ne k prezentaci na stěně, flipchartu,

  • nový bod / část prezentace – uvést / vysvětlit význam, souvislost,

  • prezentaci nezahltit „pitváním bodu”, odbočováním – lze mít připraveno v tištěné podobě („berlička” při ztrátě kontinuity),

  • auditoriu umožnit prohlédnout si promítané, zapsané – vstřebat informace,

  • při více souvisejících bodech – postupně doplňovat bod po bodu – zajistí soustředěnost na daný bod místo čtení bodů,

  • nečíst jen to, co je na obrazovce / plátně.

Posluchači a místo konání prezentace

Lidé – posluchači - „publikum” – auditorium

Publikum / auditorium je skupina jednotlivců. Na znalosti „publika” závisí formálnost, technický obsah, styl prezentace, možnost nastolit dobré vztahy.

Co víte o “publiku“?

„kdo jsou?”je známé, neznámé – zjistit co nejvíce informací předem,

„proč jsou zde?”jaká mají očekávání, důvod, proč by Vám měli naslouchat,

„kolik?”počet má vliv na formálnost prezentace – při „sálovém” uspořádání bude prezentace více formální; při uspořádání „okolo stolu” méně

Nahrávám...
Nahrávám...